Re: Aktivní balancery v koloběžkách?

[Martin Záruba]

Souhlasím s "Použití L k akumulaci má velké výhody". Proč to tedy nejde 
udělat tak, že je tam tolik vinutí jako článků, jeden snadno ovladatelný 
mosfet pro každý článek a jedno vinutí s počtem závitů rovným součtu 
ostatních.

1) V prvním kroku se sepnou všechny spínače článků a pracuje princip 
paralelního spojení. Současně se ale akumuluje část energie v jádře. Pak 
se všechny rozepnou a sepne se spínač celé baterie do cívky pro celou 
baterii. Naakumulovaná energie se přelije do celé baterie. To bude 
nejlépe fungovat při nabíjení, kdy jeden článek je již téměř czela nabit.

2) A naopak když je jeden skoro vybit:  Sepne se spínač celé baterie a v 
jádře se nahromadí, co je možné. Spínač rozepne a sepnou spínače článků. 
Nahromaděná energie půjde především do článku s nejmenším napětím.

Samozřejmě mohlo by to být tak, že v 1) je sepnutý jen mosfet nejvíce 
nabitého článku a v 2) mosfet nejvíce vybitého článku. Vyžaduje to ale 
inteligentnější řízení. Tam je to pro mě tenký led, dovedu si to 
představit pomocí mikroprocesoru, který jen ovládá, který článek se bude 
nabíjet nebo vybíjet. Rychlost není podstatná, nikdy není současně 
nabíjení i vybíjení (v rychlosti, která je v možnostech procesoru).

Pokud tedy nejsou podstatné spínací ztráty, viz Váš příspěvekz 16.4. 
14:16, co brání tento krok opakovat mnohokrát za vteřinu, jinak řečeno 
pracovat na dostatečně vysoké frekvenci? Kde je ďáblík?

Martin Záruba

Dne 16.4.2023 v 18:46 Pavel Hudeček napsal(a):
> Momentálně je řeč o transformování v propustném režimu. Tam je 
> akumulovaná energie pouze nutné zlo. (A taky se to nehodí do 
> koloběžky, je to jen odbočka od původního tématu)
> Podstata je, že se udělá trafo s tolika vinutími, kolik je článků, 
> třeba 10, nebo víc. V jeden okamžik se všechny vinutí zapnou a 
> prochází proudy, jako kdyby bylo všecho paralelně. Je to úžasně 
> jednoduchý a krásně to funguje, prodávaj to na Ali, ..., dokud není 
> požadován výkon větší než hranice, kdy velikost trafa neumožní správné 
> nasycení za rozumné frekvence. Pak nastanou problémy tady popisované, 
> vedoucí na trafo jak kráva.
>
> Kondenzátory:
> Při přenosu vznikne ztráta E = Q*dU a protože dU je malé k U, tak to 
> nevadí. Když ale dojde na větší proudy, tak T=RC při třeba 20F a 50 mΩ 
> vede na v podstatě kontinuální proud. Hlavní problém je, že když ten 
> proud má bejt třeba 20 A tak při 50 mΩ to prostě moc nefunguje, rozdíl 
> by byl 1 V. Zdrojem toho velkýho R je, že je potřeba obousměrné 
> spínače na obou pólech. A v obou krocích přenosu, takže 8*Rds.
> Indukčnost:
> Použití L k akumulaci má velké výhody, ale jednoduše jde realizovat 
> jen mezi sousedními články, říká se tomu posměšně kyblíková brigáda. 
> Nereálné je použití v konfiguraci jako s C, protože ty 4 MOSFETy je 
> vůbec problém řídit, natož rychle. Reálný je přenos z jakéhokoli 
> článku na svorky celé baterie, jde to i z více ks najednou, to jsem 
> chtěl udělat, o tom je většina tohoto vlákna. Jenže na 20A je moc 
> ďáblíků  vdetailech.
>
> Ve finále tohle vlákno obsahuje odpověď na otázku, proč se do 
> koloběžek nedávají pořádné aktivní balancery a ta odpověď není "aby 
> zlý výrobce vydělal na nových baterkách" :-)
>
> PH
>
>