Re: Zemřel Niklaus Wirth

[J. Polívka]

Já jsem si s tím užil svoje a protože jsem byl dosti slušný radista a 
dálnopis jezdil i po rádiu tak jsem to měl i v uchu.
A te nejen znaky pro vyladění.
Když jsem dělal SW i HW pro přípravu šifer tak poté co mi dovezli 
japonský na tu dobu suprový laptop
tak jsem měl doma půl roku dálnopis T100 a musel jej via HW připojit 
jako vstupně výstupní jednotku.
Tj. jako tiskárnu i jako monitor kde vypsal menu a čekal na volbu.
Byla to práce co mne nesmírně bavila a když se tu psalo o různých 
jazycích tak jsem si jich pár nasimulovaných
na Spektráči vyzkoušel. To bylo v dobách kdy jsem si na Václavák chodil 
i pro polský Bajtek a do
zahraniční PNS pro německé a ruské časopisy. Lítal po vědeckých 
knihovnách a bazarech.
Pro mne nakonec byly dvě učebnice a to Turbo Basic IBM XT od ZO 
602Svazarmu. Mám jí doma.
Chtěl jsem jí kdysi naskenovat a projet úpravou ale tisk byl tak špatný 
že jsem to vzdal. Nebyl čas.
Těch knih různých ze světa jsem měl více a každá mi něco dala.
Druhá "kniha" - komentovaný výpis ROM ZX Spectrum.
To jen tak,
Jindra Polívka
---------------------------------

Dne 08.01.2024 v 13:11 Jirka Mww napsal(a):
> Tak tohle jste popsal přesně. ..Taky jsem uměl číst ten petistopy 
> dalnopis očima, na koleji jsme měli ruční derovatko, stačily 
> nůžky,izolepa a kousek čisté pásky a jednoduchá chyba se opravila na 
> koleji na Strahově  Páska se pustila v pátém patře  z okna a pak se 
> zase namotavala.Jsem rád,že jsem to celé zažil,od té petistope pásky, 
> přes osmibitove procesory až po Internet a teď ještě to AI.To se už 
> nikomu mladsimu nepovede.
>
> Dne po 8. 1. 2024 9:04 uživatel Tomáš Hamouz 
> <konfery.tomas.hamouz na seznam.cz> napsal:
>
>     Tak za má éry na ČVUT byla děrovna jen na Karláku. Štítky byly
>     vyhražené jen "lepším lidem", normální študák se k nim nedostal.
>
>     Editace se dělala tak, že jsme se naučili pásku číst očima.
>     Původní program se strčil do čtečky na dálnopisu (mechanické) a
>     spustilo se kopírování. Program se děroval do nové pásky a zároveň
>     vypisoval na dálnopisu. Ve vhodný okamžik bylo nutné čtečku
>     zastavit, dopsat co se se změnilo. Pak přesunout pásku ve čtečce
>     na místo odkud se má pokračovat a opět spustit kopírování. A tak
>     pořád do konce programu. A jak bylo řečeno, chyba se dala
>     předěrovat všema dírkama, což je změna na písmena. Děrovačka měla
>     tlačítko pro krok zpět.
>
>     Tomáš
>
>
>     	Tak na tom mě udivuje víc věcí.
>     Jednak, že páska někomu připadala otravná. Mně to tehdy přišlo
>     naopak jako úžasná věc.
>     Zvlášť pokud se používaly čtečky FS1500, tedy s rychlostí 1500
>     znaků za sekundu.
>     Což byla mimochodem prý nejrychlejší sériově vyráběná čtečka na
>     světě. Dělala se v Česku.
>     Když to četlo na plný plyn, tak z toho páska letěla ven velkým
>     obloukem.
>
>     A druhá věc, že jste ladili na pásce.
>     U nás se programy děrovaly na štítky, aby bylo možné snadno dělat
>     změny a doplnění, prostou
>     výměnou nebo doplněním štítků.
>     Nevím, jak by se to dělalo na pásce, když nějaké záznamové
>     zařízení s terminálovým přístupem
>     jste předpokládám k dispozici neměli.
>     To pak snad jedině stříhat a lepit pásku, nebo to vždy znovu naťukat.
>
>     Já jsem se ve 2. ročníku stal hrdým majitelem Sinclair ZX Spectrum.
>     Vyrobil jsem k němu interface, který simuloval právě čtečku FS1500
>     a mohl jsem tak přenášet
>     zdrojáky a texty (včetně později i textu své diplomky), napsané v
>     klidu na kolejích na Spectru.
>     Protože jsem to dělal načerno, tak napřed se na mě systemáci
>     dívali škaredě. Ale pak jsem
>     vyráběl podobný interface i pro ně pro jiné počítače.
>
>     PL
>
>     ********************
>
>     Dne 7.1.2024 v 20:02 Aleš Procháska napsal(a):
>
>     Na tamější Teslu 200 se ještě pamatuju. Úlohy se zadávaly přes
>     pětistopou děrnou pásku, což bylo neuvěřitelné otravné a
>     zdlouhavé. Padesátiřádkový program se ladil třeba půl roku, pro
>     výuku softwarových inženýrů ideální. Ta Tesla a děrná páska tam
>     vydržely neuvěřitelně dlouho, dokonce měla neprázdný průnik s
>     intervalem kdy jsem měl doma počítač s děrovačem, takže pár
>     studentů dodalo funkční a odladěné zápočtové příklady na první
>     pokus, zatímco se před laboratoří s dálnopisy tvořily před koncem
>     semestru děsivé fronty :-)
>
>     Aleš Procháska
>