Re: Peripetie s termočlánky (Vianocna list..

[Petr Labaj]

V tomhle vláknu už se nechytám, je to na mě moc vědecké.
Ale vybrat body "nejvíce nelineárních míst" je úkol i pro zedníky jako 
jsem já, ne?
V praxi kdybych měl nějaký průběh, tak si ho namaluju a jedním pohledem 
zjistím,
kde se křivka hodně ohýbá a kde teda mám dát nahusto referenční body.

A výpočetně numericky, pokud mám nějakou tabulku přesných hodnot od nějakého
ústavu, který se tím živí a zabývá, tak se to dá udělat na několik iterací.
Zvolím body řídce a nahrubo a mezi těmi budu křivku aproximovat, třeba i 
lineárně.
Pak ty body zvolím 100x hustější a spočítám odchylku přesných hustých 
bodů od těch
spočtených aproximací. A při velké odchylce body v daném místě zahustím, 
naopak při
malé odchylce některé body vypustím/naředím.
Teda aspoň tak by to dělal zedník, myslím.
Samozřejmě platí za předpokladu, že se na křivce nevyskytují nějaké 
singularity.
Ale to tady asi platí.

Nebo jde o něco úplně jiného a já jsem totálně mimo?

PL

*****************

Dne 27.12.2024 v 10:52 Miroslav Mraz napsal(a):
> Na té aproximaci od Miceuz mě zaujala jiná věc. Jak vybral ty body pro 
> tabulku. Píše, že "byly vybrány ručně podle nejvíce nelineárních míst 
> v odezvě termočlánku". Ale jak poznáte, kde je to "nejvíce 
> nelineární", toť otázka. A je to tak správně i pro převod opačným 
> směrem (čili pro inverzní funkci) ?
> Tak mě napadla metoda Bernarda Riemanna pomocí tenzoru křivosti. 
> Jestli se mi podaří pro tento problém definovat metrický tenzor, mám 
> co dělat až do jara. Ale možná je to úplná blbost.
>
> Mrazík