Railgun

[Miroslav Mraz]

Docela mě zajímalo, jak se to počítá. Včera jsem hledal, hledal ale 
nenašel. Tak si říkám, zkusím pro to sestavit nějaké rovnice a když jsem 
zkoumal jak to udělat co nejjednodušeji, objevil jsem zcela náhodou to, 
co jsem včera tak pracně hledal. Takže v
https://www.aldebaran.cz/studium/mechanika.pdf
najdete v kapitole 1.4.6 příklad 19 a v něm je odvozen docela složitým 
způsobem lagranžián právě tohoto problému (vztah 1.153). Přes víkend z 
toho zkusím udělat diferenciální rovnice a prohnat je nějakým tím 
Runge-Kutta. Uvidíme co z toho vyleze.

Mrazík

Dne 05. 12. 19 v 23:49 Pavel Hudecek napsal(a):
> ...
> Optimální velikost závisí na dosažené rychlosti. Klasika 1/2*a*t^2, 
> resp. 1/2*v*t a nějaká rezerva. Čas je v našem případě krátký a rychlost 
> malá, takže mezitím urazí mechanicky zanedbatelnou vzdálenost. Proto je 
> délka čistě jen taková, aby to minimálně mohlo mechanicky fungovat a 
> bylo snadno vyrobitelné.
> 
> Takže máme 50 kA a 20 mF, du/dt je -2,5 V/µs, za 40 µs je tam o 100 V 
> méně a síla max poloviční. Řekněme, že užitečná část trvá 60 µs i s 
> nějakým náběhem. Při výsledné rychlosti 60 m/s máme úctyhodné průměrné 
> zrychlení 1 Mm/s^2. Hmotnost 0,7 g, tedy 700 N. Ovšem vt je pouze 3,6 mm.
> 
> Samozřejmě výpočet stojí na nereálném předpokladu, že celá max. změřená 
> rychlost byla získána elektromagneticky. Reálně je otázka, kolik %, či 
> zda dokonce většina rychlosti není elektrotermálního původu.
> 
> PH
> 
>