digitalni zpracovani signalu z anteny

[Vláďa Anděl]

V době poctivých rádií se říkalo, že kvalita přijímače je daná nejen 
počtem elektronek, ale i počtem cívek. Dneska je "móda" signál z antény 
nacpat rovnou do převodníku a ono to taky hraje. Zkoušel jsem tohle 
počítat pro přijímač DCF. Ono by to chodilo, ale odolnost takového 
přijímače by byla asi dost zoufalá.

Takže: analogový přijímač U4224B má psanou citlivost 1uV při impedanci 
antény (feritka v rezonanci) 100 KOhm, šířka pásma bude cca 15 Hz.
Šumové napětí na anténě je 0,157 uV a pokud si k tomu přijímač přidá 3 
dB, je to 0,224 uV. Takže na tu citlivost 1 uV to nějak vychází.

Mějme ADC 12 bitů, Vref 1,5V. Jeden dílek = 366 uV, max. zpracované 
napětí bude 0,5V ef.
Napětí z feritky zesílím o 80 dB, z 1 uV na 10 mV. Mezivrcholová hodnota 
30 mV bude 82 dílků. To by na slušné vyhodnocení mělo stačit.

Předpokládejme že feritka udělá při šířce pásma 1 KHz a impedanci 100 
KOhm šumové napětí 1,29 uV. Zesilovač bude neladěný s šířkou 100 KHz a 
mimo rezonanční kmitočet feritky budeme šum počítat na impedanci 10 
KOhm. Tam bude 4,1 uV.
Celkové šumové napětí je 4,27 uV.
Po zesílení o 80 dB to bude 42,7 mV ef, takže 128 mV p/p. Rezerva je jen 
21 dB. A to neuvažuju rušení, kterého je na dlouhých vlnách spousta.
Samosřejmě kdybych tomu do cesty zařadil krystal, jak to mají 
přímozesilující DCF přijímače, zbavím se širokopásmového šumu (a rušení) 
ze vstupu a zesilování signálu za krystalem bude relativně 
bezproblémové.  Ale už to nebude to "moderní" řešení, kde není potřeba 
mimo převodníku a procesoru vůbec nic.

Nebo mám ve své úvaze snad něco zásadně špatně?

Anděl
------------- další část ---------------
HTML příloha byla odstraněna...
URL: <http://list.hw.cz/pipermail/hw-list/attachments/20150902/57f1e564/attachment.html>