[OT] CO rikate na EAV - treba zvitezimvprobihajicisoutezionejvetsiflame :-)

[Jaroslav Lukesh]

----- Original Message ----- 
From: "zu1234" <zu1234@seznam.cz>
>Jak dlouho platilo že země je placatá a slunce běhá kolem ní.
>Jo já jsem zapomněl že to tehdy byli hlupci na rozdíl od nás.


Snad se nebudete zlobit za trochu osvěty:

Vladislav Běhal
Jak to bylo s Galileem Galileim

Jako důkaz zpátečnictví církve je uváděn její spor s Galileem Galileim. 
Po-dle všeobecně rozšířené verze Galileo byl přinucen dogmatickými zástupci 
církve k odvolání učení o heliocentrickém systému, pro které prý měl jasné 
důkazy (1). Problém je interpretován jako střet osvícené vědy s obskurantní 
středověkou teologií. V zemích Evropské unie téměř 30 % studentů je 
přesvědčeno, že Galileo byl upálen, a 97 %, že byl mučen. Tyto lži jsou 
výsledkem cílené proticírkevní propagandy liberálních historiků a 
publicistů. Větu ×přece se točíŇ Galileo nikdy nevyslovil, tu si vymyslil r. 
1757 novinář Giuseppe Barreti (2). Krásný důkaz věrohodnosti historiků.

Přijde-li někdo ve vědě s novou převratnou myšlenkou, většinou narazí na 
odpor zastánců starého názoru a často se zvedají vášně i pro poměrně 
nedůležité problémy. Nejinak tomu bylo i v případě Koperníkem uveřejněné 
heliocentrické hypotézy. Nutno dodat, že naopak jeho hypotéza byla jinými 
nadšeně přijímána; a to i v církevních kruzích. Na vydání Koperníkovy knihy 
De revolutionibus orbium coelestium naléhali biskup chlumský Friedman Giese 
a arcibiskup kapuánský, kardinál Mikuláš ze Schoenbergu, který vydání i 
financoval (3). Jako příklad proticírkevní demagogie je možno uvést názor 
Youngsona, že kardinál Mikuláš ze Schoenbergu ani nevěděl, co kniha obsahuje 
(4). Kniha byla věnována papeži Pavlu III. a dostalo se jí církevního 
schválení (imprimatum). Spor Galilea s církví nastal, když Galileo nedodržel 
stanovené podmínky pro udělení imprimatur na vydání knihy Dia-logo, podle 
kterých měl heliocentrický systém prezentovat jako hypotézu, zatímco Galileo 
jej uváděl jako dokázanou věc. Požadované důkazy však nemohl předložit, 
protože je neměl. První nezpochybnitelný experimentální důkaz o platnosti 
heliocentrického systému byl přinesen až po sto letech r. 1748. Žádný 
seriózní vědec by se v dnešní době neodvážil prezentovat výsledky, pro které 
by neměl jasné experimentální důkazy. V době procesu s Galileim byly oba 
systémy na úrovni hypotéz. Galileiho soudcové nebyli žádní zabednění 
teologové, jak jsou všeobecně prezentováni, ale erudovaní vědci. Sám papež 
Urban VIII. měl doktorát z astronomie (5). Mezi Pavlem III. a Urbanem VIII. 
bylo jedenáct papežů, z nichž několik se klonilo ke Koperníkově hypotéze, 
stejně jako zakladatel univerzity v Salamance španělský Velký inkvizitor. 
Kepler, ač protestant, chválí katolickou církev, že problém ponechává volné 
diskusi a bádání a že zatracuje astrologii (6).

Nešťastná byla i Galileiho forma, jakou svoji knihu napsal. Vyjadřoval se v 
ní velmi arogantně a svoje názory tvrdil s fideistickou intolerancí. Stejně 
se choval i při soudu. Galileo také zastával názor, že mořský příliv je 
způsobován zemětřesením, a protinázor soudců, že je způsoben přitažlivostí 
měsíce, označoval za imbecilní. Dopustil se i dalšího omylu, když považoval 
komety, které se objevily na obloze v r. 1618, za ×optický klamŇ, zatímco 
vatikánští astronomové (jezuité) je považovali za reálná tělesa (7). I 
geniální vědci se mohou mýlit. Způsob, jakým se musel Galileo omluvit, však 
byl pro něj zřejmě ponižující.

Zcela nepravdivá jsou tvrzení, že byl Galileo během procesu mučen, jak 
naznačuje demagogicky i Youngson (8). Galileo během procesu nepobyl ani 
hodinu ve vězení a nikdo se ho ani prstem nedotkl. Když byl předvolán do 
Říma, zaplatil mu Svatý stolec pobyt ve vile s pěti místnostmi a osobním 
sluhou. Po procesu pobýval v luxusních církevních vilách a mohl svobodně 
vědecky pracovat. Církev ho v podstatě chránila před jeho světskými kolegy, 
kteří ho pronásledovali.

Jiná situace byla v protestantských zemích. Luther nazval Koperníka bláznem 
(9) a byly velké problémy s vydáním jeho díla. Kepler musel před 
protestantskými teology z Tüebingen uprchnout. Ti trvali na doslovném znění 
Bible. Keplerovi byla nabídnuta profesura na boloňské univerzitě na území 
papežského státu (10). Kepler volil Prahu, počítal s tím, že bude moci 
využívat přesných měření Tycha de Brahe. Zejména jezuité podporovali Keplera 
a povzbuzovali ho v bádání na Koperníkově soustavě (11). Protestantské 
církve za jejich postoje však nikdo nekritizuje.

Učebnice dějepisu obsahují mnoho nepravd a polopravd; ×historiciŇ byli vždy 
ochotni sloužit mocipánům a podle jejich potřeb upravovat dějiny. Bohužel, 
málokterý má v sobě tolik profesionální cti, aby různé nepravdy hlásané jeho 
kolegy vyvracel.

Giordano Bruno

Podobně jako spor Galileiho s církví je lživě a demagogicky vykládán i střet 
Giordana Bruna s církví (12). Bruno nebyl odsouzen pro hlásání 
heliocentrického systému, protože jeho dílo La Cena de le Ceneri, ve kterém 
uvažuje mimo jiné i o Koperníkově systému, nestála současným vědcům ani 
inkvizici za pozornost. Toto dílo nemělo vědeckou úroveň, bylo plné chyb a 
vědeckých nesmyslů. Tycha de Brahe, pro jeho snahu dopátrat se pravdy 
přesnými měřeními, nazval Bruno hnidopichem. Bruno ve svém spise prokazoval 
totální neznalost v oblastech geometrie a optiky (13). Jeho argumenty byly 
pseudovědecké a často se uchyloval k nadneseným spekulacím. Bruno byl po 
sedmi letech věznění obviněn a odsouzen pro jiné názory, zejména pro 
zastávání hermetismu, vycházející z neoplatonismu a panteismu. Jeho názory 
byly evidentně heretické a podle současných zákonů, vydaných císařem a 
jinými světskými vládci, byli zvlášť zatvrzelí heretici trestáni smrtí. 
Obviněn byl i z pokusu o vraždu svého představeného v klášteře, kterého 
hodil do Tibery.

Bruno trávil určitý čas v Anglii, kde byl oblíbencem a chráněncem Alžběty 
I., protože omlouval její nemravné chování. Pronikal do katolických kruhů a 
pak udával kněze, kteří do Anglie přicházeli. Ti byli zajímáni, mučeni a na 
tržištích za živa rozpáráni a rozčtvrceni. Mučení a vraždění katolíků 
označují naši historici jako ×ostřejší kursŇ vůči katolíkům (14).

Upalování kacířů

Trestat někoho, protože hlásá nějaký názor, se považuje za nepřípustné. 
Církev je kritizovaná, že připustila trestat smrtí kacíře, to je lidi 
hlásající jiný teologický názor, než učila katolická církev. Církev se s 
bludným učením potýkala od počátku své existence. Bludaři, jako ariáni a 
donatisté, vraždili a krutě utlačovali katolíky, přesto církev odmítala v 
prvním tisíciletí popravovat bludaře a trestala je nanejvýš exkomunikací. 
Školy pohanských filozofů nerušeně fungovaly (15). Situace se změnila, když 
heretikové, jako albigenští, ve jménu svého učení začali terorizovat 
obyvatelstvo, loupit a vraždit s kromobyčejnou surovostí a krutostí. Učení 
těchto sekt, s výjimkou valdenských, by byla v ostrém rozporu i se současným 
právním řádem. Řádění kacířů přinutilo císaře Fridricha II. r. 1223 
ustanovit pro bludaře, kteří odmítnou své hereze odvolat, trest smrti 
upálením (16). Praxe ukázala, že hlásání bludných názorů bylo úzce spojeno s 
kriminální činností. Nutnost a oprávněnost tohoto nařízení byla všeobecně 
přijímána a akceptována, a to i nejušlechtilejšími osobami té doby. Hranici 
pro svoje názorové odpůrce na univerzitě požadoval i Hus. Trestnost určitého 
počínání musíme posuzovat podle situace v dané době. Hlásat rasismus nebo 
antisemitismus nebylo před II. světovou válkou trestné; po válečných 
zkušenostech trestné je. Legalizace trestu smrti pro kacíře však nesla 
nebezpečí zneužití i proti nevinným nebo jen mýlícím se osobám. O tom, jaké 
učení je správné a jaké heretické, však mohli rozhodovat jen teologové, 
tudíž církev, jakožto Đ vyjádřeno dnešní terminologií Đ ×odborný poradceŇ. 
Za tím účelem byla zřízena instituce Đ inkvizice, jejímž úkolem bylo 
posoudit, zda obžalovaný je heretik, nebo ne, a zabránit odsuzování 
nevinných. Klást vinu církvi za smrt někoho, koho právem označila za kacíře, 
je stejně nesmyslné jako vinit daktyloskopistu za odsouzení obžalovaného na 
základě otisků prstů.

Stále diskutovaným problémem je, zda by měl být někdo trestán za svůj názor. 
Všeobecně se uznává, že nikoliv. Otázka je, zda má kdokoliv právo svoje 
názory beztrestně hlásat. Zákony jednotlivých zemí to nedovolují. Nelze 
hlásat beztrestně ve většině evropských a amerických zemí např. rasismus. 
Nemáme právo odsuzovat naše předky, kteří popravovali lidi hlásající učení 
nebezpečné společnosti, když jsme v Norimberku odsoudili a popravili Alfreda 
Rosenberga, který hlásal ×jenŇ rasismus.
Literatura

(1)  R. M. Youngson: Vědecké omyly, bludy a podvrhy. H&H, 2004.

(2)  V. Messori: Pensare la storia. Una lettura cattolica dellŐ avventura 
umana.
(3)  Ottův slovník naučný, heslo Koperník.

(4)  R. M. Youngson: Vědecké omyly, bludy a podvrhy. H&H, 2004.

(5)  L. S. Lawrence a E. A. Gosselin: Galileo and the Specter of Bruno. 
Scientific American 245, 126Đ133, 1986.
(6)  Ottův slovník naučný, heslo Koperník.

(7)  V. Messori: Pensare la storia. Una lettura cattolica dellŐ avventura 
umana.

(8)  R. M. Youngson: Vědecké omyly, bludy a podvrhy. H&H, 2004.
(9)  Ottův slovník naučný, heslo Koperník.

(10)            V. Messori: Pensare la storia. Una lettura cattolica dellŐ 
avventura umana.
(11) Ottův slovník naučný, heslo Koperník.

(12)            R. M. Youngson: Vědecké omyly, bludy a podvrhy. H&H, 2004.

(13)            V. Messori: Pensare la storia. Una lettura cattolica dellŐ 
avventura umana.

(14)            P. Čornej a kol.: Evropa králů a císařů, heslo Alžběta I. 
Praha 2005.

(15)            R. Malý: Je dovoleno bránit inkvizici. 2005.
(16)            Tamtéž.