adaptivni regulatory (+ SWN 1990, 1991)

[Slavomir Skopalik]

> 
> No to je sice pravda, to by urcite slo, ale porad to nejak 
> nebude ono:(. 
> Hlavni problem je v tom, ze se to bude ruzne chovat s ruznou 
> teplotou. 
> Peltier pri teplotach kolem dvaceti stupnu a chlazeni jen 
> vetrakem ma mensi ucinnost nez v pripade vetsiho rozdilu 
> teplot, treba okoli 20 a tepla strana 80.

Ono lze tim peltierem i topit :)).
Pred 10 lety jsem resil podobnou vec s preste stejnymy problemy.

> 
> Navic muze nastat situace, ze bude Peltieruv clanek vymenen 
> za jiny a ja bych musel zase se rypat v nastaveni:(. 
> Tohle si primo vola po nejake adaptivni metode regulace uz 
> jen proto, ze se zada prubeh funkce na prani experimentatora.

Na tohle by mela stacit aproximace soustavou 2 radu + dobravni spozdeni.
To co jste jiz zacal resit je vlastne identifikace soustavy a vyuziti
jejiho modelu k predvidani budouciho vyvoje.
Ted to chce jen dotahnout do konce a udelat ten model + identifikaci
dokonaleji.
Dale, pokud je zadana teplota vyssi, nez okolni, je celkem zbytecne
chladit, jelikoz si tak zadelavate pouze na kmitani. Hlavne pokud
mate chladit k limitum peltiera, tak jakekoliv pritopeni je hodne na zavadu.

Tusim, ze jsme tenkrat pouzili PID regulator s pomocnou logikou.
Pokud byla odchylka vetsi naz konstanta, tak topit/ chladit naplno.
Pri opusteni toho pasma, se vynuloval integrator a vykon se ridil
pomoci PWM a integrator se slabou P to dotahnul na zadanou teplotu.

Rady:
merte alespon 4x presneji, nez chtete regulovat, napriklad prevzorkovanim
vstupniho signalu.
Pokud pouzijete D slozku, velmi opatrne volte casovou konstantu, jelikoz
mate omezeny vykon vystupu, musite zasah provadet delsi dobu.
Zajistete si vykresleni grafu, velmi podstatne je "zesileni" soustavy.

	Slavek