Data retention

[Pavel Kutina]

Zdravím,

řeším tu jeden praktický problém: U přepisovatelných ROM (obecně) výrobci 
uvádějí nějakou dobu, po kterou paměti nezapomenou, co v nich je - obvykle 
to bývá deset, někdy dvacet let. U zařízení, která provozujeme, jsme mnohdy 
přes třicet let provozu (ne skladování, obvykle tak 16 hodin denně po celý 
rok) a se ztrátou dat se už setkávám poměrně běžně.

OK, je to za specifikací výrobce - občas jdou některé paměti přehrát a 
kolegové, šéfstvo a zákazníci mají (jistě zcela informované) cukání tyto 
používat dál, až do jejich elektronické smrti. No jo, ale tohle je režim, 
který neuvažuje žádný výrobce a v datasheetech se nevyskytuje - moje 
stanovisko je jednoznačné: vyhodit. Akorát že se často jedné o obsolete 
součástky a vyhozením zařízení může skončit, což se opět nelíbí výše 
zmíněným subjektům :) Zatím to lepíme, jak se dá, včetně různých 
obskurnějších dodavatelů, ale systémové řešení to není.

Abych to mohl rozštípnout nějak definitivně (prachy na upgrade zařízení se 
najdou, až se BUDOU MUSET najít, do té doby "to nějak uděláte/uděláme"), tak 
bych potřeboval nějaké vyjádření z fabrik. Nepotkal jste někdo nějaký 
dokument, co se udržení dat po selhání udržení dat týká?

No a další věc, která souvisí - máme ledacost v "nedotknutelných zásobách", 
byť ne všechno. Dvacet, třicet let. Řízené prostředí - zavakuované, 
temperované. Ale dá se paměti po třiceti letech veřit, přestože byla 
nepoužitá? Já jsem docela opatrnej a tvrdím, že naše zásoby můžou být dobré 
tak na výrobu náušnic, případně těžbu drahých kovů - přece jenom vozíme 
lidi...

Kdybste měl někdo nějaký odkaz na související teorii, prohlášení výrobců, 
studie a podobně, tak se, prosím, podělte, jinak ta "tma v tunelu za jízdy" 
bude čím dál častější.

Pavel Kutina