OT - muj covid

Sobota Prosinec 25 08:09:27 CET 2021

Ahoj přátelé, krásné sváteční dopoledne,

pro ty, které to zajímá, tedy popíšu své poznatky o covidu. Možná to pro vás bude zajímavé, třeba to někomu i pomůže.

Docela dost se chráním a nemám žádné rizikové kontakty. Pracuji z domova a kancelář už od počátku covidu nevyužívám pro styk se zákazníky, ale dojdu tam jen občas, jsem tam sám. Pochopitelně musím občas zajít na poštu nebo něco jiného vyzvednout, občas přijede nějaká přepravka apod. Ve všech těchto případech používám respirátor FFP3 a dezinfekci. Ano, jediná naše rodina nosí na chodbě v domě respirátory. Ostatní na to dlabou. Ale mně to nepřijde nějaké dehonestující, já si nepřipadám vůbec trapně. Je to to málo, co mohu udělat. Necítím se jako ovce, nedělá mi to problém. Stejně tak od kurýrů přijímám krabice v respirátoru. Je to chvilka, asi to nemá takový smysl, ale já to dělám.

Kdykoliv jsme byli v karanténě, také jsem neměl problém chránit kurýry, nestydím se za to, vždy jsem informoval a žádal o bezkontaktní předání zásilek. Mnohdy mi třeba pošťák řekl, že je očkovaný a nebojí se. Přesto jsem na bezkontaktu trval, mně to problém neudělá. Naopak nechápu lidi, kteří na to vše kašlou, neinformují dokonce ani při nakažení a izolaci. Ale to je jedno, to jen taková informace, že pro zamezení šíření viru dělám to, co si myslím, že dělat jde.

Krátce k tomu, proč nejsem očkovaný. Do toho je samozřejmě každému úplné prd, ale řeknu vám to. Nejsem očkovaný proto, že tuto vakcínu nepovažuji za vakcínu, ale pouze za jeden obrovský kšeft, který nebudu podporovat. Druhým důvodem je to, že víc bojím nežádoucích účinků "vakcíny" než toho, že umřu na covid. Vůbec nechci diskutovat o tom, že tato "vakcína" pravděpodobně má nějaké účinky nebo výhody. To je možné, tvrdí se to. Je opravdu možné, že snižuje dopady, snižuje riziko těžkého průběhu. Ano, to je možné. Přesto pro mě toto není. Ve svém okolí jsem se setkal se spoustou očkovaných lidí, kteří se bez problémů nakazili, někteří neměli úplně bezproblémový průběh. Ale hlavně jsem se setkal s tím, že opravdu mí kamarádi (žádné jedna paní povídala, ale opravdoví lidé z mého okolí, které osobně znám) kvůli očkování prodělali mrtvici. Neumřeli, ale prodělali mrtvici, byli v nemocnici, museli se léčit. Dali se dohromady, ale mně tohle za to nestojí.

Můj postoj k očkování, a to i po prodělaném covidu, který mě na zhruba 10 dnů pozastavil, je stále stejný. Jsem velice tolerantní ke každému, kdo se chce dát očkovat, protože se bojí, že umře. Pokud se kdokoliv očkuje z tohoto důvodu, já to chápu a ať to udělá. I já se samozřejmě bojím, notabene při své životosprávě, obezitě, vysokému tlaku a vyššímu cukru. Ale ne až tak moc, abych tohle dělal. Pokud se kdokoliv očkuje proto, aby mohl do hospody a společensky žít, pak si trochu klepu na čelo. Nechápu to z pohledu člověka. Chápu samozřejmě, že je tu zrůdný systém, který k tomu lidi nutí. A lidé se bohužel podvolí, ohnou hřbet a očkují, přestože by nemuseli. Vůbec nechápu, proč by se měli očkovat mladí lidé v plné kondici, ani třeba hasiči, policisté, dokonce snad dokonce děti. Přesto ani tyto lidi neodsuzuji. Je to jejich rozhodnutí a není úplně dobrovolné, jsou pod nátlakem. Neptám se, kdo je očkovaný, a kdo není. Mně to nezajímá. Já se na toho člověka nebudu dívat jinak, já s ním nepřestanu kamarádit. Pokud on se nade mnou nebudu vyvyšovat a vysvětlovat mi, proč se zrovna já musím očkovat, pak s tím nemám nejmenší problém. Každého tělo, každého rozhodnutí, každý ať bojuje, jak umí.

Musím říct, že v nemocnici se mě zeptali jen jednou na začátku, jestli jsem očkovaný, zanesli si to do karty, a nikdy dál se nikdo ani nezmínil. Ani jedna narážka, ani chytré řeči. Čekal jsem minimálně nějakou tu hloupou poznámku od někoho, ale nepřišla. Všichni tam byli profíci a neměli zapotřebí mít nějaké řeči. To je možná to zásadní, co vidíme ve všech těch médiích, kde nás novináři masírující, co se dá, předhazují nám mrtvoly, unavené zdravotníky, agresivní zdravotníky, militantní zdravotníky, militantní lidé v diskuzích. Ve skutečnosti to tak opravdu není a minimálně já jsem se s tím nesetkal.

Samozřejmě nemohu vůbec tušit, jaký průběh bych měl v případě, kdybych byl očkovaný. To jsou věci, které nikdo nikdy nezjistí. O tom si můžeme jen vymýšlet báje a pověsti. Možná by to bylo lepší, možná by to bylo horší, možná už bych měl ty mrtvice. Nevím a nepřemýšlím o tom. Jsem moc rád, že jsem se s tím popral bez vakcíny, a jsem moc rád, že žiju.

S covidem jsem se nesetkal poprvé, manželka ho prodělala loni, ale já jsem se tehdy nenakazil. Letos to tedy nedopadlo. Jednou v pátek přijel syn z vysokoškolské koleje domů a my jsme spolu vášnivě diskutovali o vývoji software, na kterém spolu pracujeme, asi 4 hodiny v kuse. Opravdu intenzivní diskuze, měli jsme si zrovna moc co říct a vlastně jsem si syna "ukradl" pro sebe na takhle dlouhou dobu, až se to ani manželce moc nelíbilo, protože s ním moc nepromluvila. To bylo v pátek. Hned v sobotu, když mě manželka budila, tak mi řekla, že Péťovi není dobře, že má horečku a leží. Protože mám nakoupené hromady antigenních testů. tak jsem ho nechal hned otestovat. Test vyšel pozitivní. Byla sobota, takže žádanka od lékaře na PCR nebyla, ale tady vám poradím velmi jednoduchý fígl, jak neplatit zbytečně 8 stovek za PCR, který by měl zaplatit stát, když tu žádanku prostě nemáte a nechcete čekat do pondělí na svého lékaře. Zavezl jsem ho do testovacího centra a nechal mu udělat za 2 stovky placený antigenní test. Oni ho vyhodnotí během chvíle a samozřejmě zjistí, že je pozitivní. Takže už mu sami okamžitě zdarma udělají potřebný PCR test.

Takže syn pozitivní a my ostatní jsme čekali, jak to bude dál. Pochopitelně jsem k němu začal chodit jen ve FFP3 respirátoru a jako obvykle se chránil, desinfikoval, pořád myl mýdlem apod. Zároveň jsme si nasadili vitaminovou léčbu. Velké dávky vitamínů C, D, zinek, selén. Od svého lékaře jsem si vyžádal preventivně isoprinosine a bral zatím v té preventivní dávce 3x denně tableta. A hodně moc dalších pomocných preparátů, které pomáhají. Všechno vypadalo báječně. Po pěti dnech jsme byli samozřejmě na PCR testu, který vyšel negativně. Mezitím jsme si dělali antigenní testy a také vše v pohodě. Vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že bychom se někdo měl nakazit. Dny ubíhaly, karanténa už nám skončila a jemu se pomalu blížil konec čtrnácti izolace. Měl jednoduchý průběh, bolelo ho v krku, nechal jsem mu napsat antibiotika. Hlava, nějaké horečky, za pár dní byl v pořádku.

A teď za první zajímavost. Já už jsem přestal brát isoprinosine i vitamíny. Od toho pátku to bylo cca za 1,5 týdne. Začala mi být trochu zima. Zvlášť v noci při práci. To nemívám. Nebyla to horečka, teplotu jsem měl normální, jen mi bylo chladněji a třeba jsem si i na nějakou dobu lehl na gauč pod deku. Připisoval jsem to nějakým pohybům krevního tlaku, prostě jsem nevěděl, co to je. Trochu mi i ten tlak kolísal. Ale jak říkám, nebylo to nic moc zajímavého. To jsem tedy ještě netušil, že bojuji s covidem a že inkubační doba je tak dlouhá. Vždyť syn nemohl být tak dlouho infekční, podle mě jsem se musel nakazit právě v ten pátek těsně po jeho příjezdu. A to bylo 1,5 týdne. Ten chlad trval několik dní, resp. nocí. K tomu ně sem tam škráblo v krku na mandlích. Nic intenzivního. Tohle jsem zase připisoval tomu, že v autě piju studenou vodu.

Zhruba v pátek večer, což tedy bylo 14 dní od asi nakažení (ano, to je doba) mě v krku začalo opravdu bolet. V sobotu jsem si říkal, že sakra, víkendu, co teď budu s tím krkem dělat. Začalo se mi špatně polykat a to mi nebylo příjemné. Nijak mě to neomezovalo, ale když člověk nemůže moc polykat, tak je to k naštvání a chce to řešit. Něco jsem vycucal a říkal si, že musím po neděli zavolat svému lékaři a asi si nechat napsat antibiotika, že to asi bude angína. Udělal jsem si test na covid a vyšel negativně. To už jsem trochu polehával, protože mě bolelo v krku a špatně se mi polykalo a nechtělo se mi nic moc dělat. Ale nenapadlo mě, že je to covid, prostě angína či co. Přežiju a přeléčím. V neděli odpoledne jsem si udělal další test a ten během chvilky vyšel pozitivně. To nebylo příjemné zjištění a hlavně jsem nechápal, že po 14 dnech. Sedl jsem do auta, dojel do testovacího centra, nechal si za 2 stovky udělat pozitivní antigen a hned tedy PCR na pokladnu.

Začal jsem se opět léčit na covid. Hodně vitamínů, isoprinosine jsem nasadil 4x denně 2 tablety, tedy 4 g denně, další všechny možné věci. Blbě se mi polykalo, tak jsem si v pondělí nechal předepsat ta antibiotika. V podstatě přes den jsem měl jen lehce zvýšenou teplotu, v noci jsem měl horečku. Ale mně horečky problémy nedělají, vůbec mi to nevadilo, tak jsem nechal horečky působit. Bylo to střídavé. Chvíli tak, chvíli tak. Jiné problémy jsem neměl, během dvou dnů mě přestalo bolet v krku, začal jsem polykat. Hlava mě nebolela, svaly mě nebolely, dýchalo se mi dobře. Měřil jsem si saturaci kyslíku a všechno stále v pohodě. Takže jsem si tak ležel v posteli a léčil se. Nic nenasvědčovalo tomu, že bych se z toho nedostal běžnými prostředky. Stav se zlepšoval, jen ty horečky občas byly, a to mi nevadilo. Říkal jsem si, ať tělo bojuje.

A teď přijdou další zajímavosti. Takhle jsem se vyvaloval od té neděle a vůbec jsem netušil, co ten covid udělá za prasárnu. Představte si, covid hýbe tlakem směrem dolů. Beru prášky na vysoký tlak. A bral jsem je úplně normálně dál. Já jsem si dokonce ani ten tlak neměřil. Měřil jsem si saturaci, to mi připadalo jako důležité. Ale tlak jsem si neměřil, protože mě ani ve snu nenapadlo, že by mi snad mohl klesat. U mě je to tak, že ráno ho mám vysoký, vezmu prášky, pak mi klesne, ale nevydrží to celý den, večer mám jiný prášek a v noci zase musím brát na noc. Takže tohle bylo obrovské překvapení, které jsem ještě netušil. Na tohle je třeba dát pozor, to si zapamatujte.

V noci z pátku na sobotu se mi začala točit hlava. A mě nenapadlo nic jiného, než jít na záchod. Vůbec mě nenapadlo, že to nedám. Já jsem po cestě na záchod spadl. Nějak jsem omdlel a byl jsem asi chviličku v bezvědomí. Dokonce jsem spadl asi dvakrát. Odřel jsem si čelo. Rána, manželka s dětmi mě hned našli a odvedli do postele. Tak ale dovedete si představit ty pohledy manželky, jak se o mě bála. Hodinu mě přemlouvala, že mi zavolá záchranku. A mě se nechtělo, komu by se chtělo. Jenže mi bylo jasné, že to asi jinak nepůjde, protože ona z toho bude vynervovaná šíleným způsobem. Takže jsem svolil a smířil se s tím.

Záchranka přijela, vyšetřili mě a zjistili, že mám šíleně nízký tlak. Jako že fakt nízký. To je tedy to hlavní překvapení. No a oni tak nějak analyzovali situaci a výsledek byl, že by mě ani neodvezli. V podstatě na picích nic neslyšeli, na srdci nic neslyšeli, tlak hodně nízký. Dali si to do souvislosti s horečkami, že jsem je měl tlumit paralelenem, neměl jsem to nechat na 39 stupňů apod. Pak jsme probírali ten pád a flek na čele a v podstatě oni řekl, že by mě nikam nevezli, ale že maximálně kvůli vyloučení toho zranění a možná chvilky bezvědomí, že by doporučili CT hlavy pro jistotu. Takže já jsem mohl v pohodě zůstat, oni byli nerozhodní. Ale zase, při pohledu na manželku, já jsem se rozhodl, že s nimi pojedu. Ne kvůli CT, ale asi to prostě bude lepší. Tak mě odvezli. Nebylo mi nijak špatně, motala se mi hlava, ale to bylo všechno.

V sanitce mi dali kapačku, kyslík, jinak nic. V té nemocnici jsem snad několik hodin seděl na chodbě v křesle, oni se tam zase tak moc nepřepracují. Prošel jsem skrz CT hlavy a krční páteře. Pak mě odvezli na rentgen plic. Jen jsem si tam stoupl, nadechnout, nedýchat, hotovo. OK, tak teď přijde další velká zajímavost. Z rentgenu vyšel oboustranný covidový zápal plic. Představte si to, tohle je asi vidět v té počáteční fázi pouze na rentgenu. Záchranáři vůbec nic neslyšeli, ty plíce byly na poslech naprosto čisté. Ani na té vyšetřovně nic neslyšeli. Tady je zřejmě ten moment, který není radno podcenit. Tohle bylo asi zásadní. Myslím, že spousta pacientů, která čeká doma na záchranku, jestli bude, nebo nebude potřebovat, prostě nemůže tušit, že nastupuje nějaký zápal plic. Dost možná se to pak dá hůř léčit. Nevím, nejsem lékař, ale zřejmě včasná diagnostika, kdy praktičtí lékaři nechtějí nic míc s covid pacienty, by tady udělal spousty snadné práce a nemuselo by to skončit špatně nebo dokonce fatálně.

Jen mezizajímavost. Když mě převáželi na křesle sem a tam po nemocnici uprostřed noci, tak ten sanitář normálně procházel různými těmi chodbičkami, posouval různé zábrany s nápisem covid, a jak mě vezl, tak mě jednou rukou tlačil, ve druhé měl dezinfekci a rozstřikoval ji kolem dokola 😊 Krok a střík, krok a střík 😊

Po několika hodinách jsme se tedy dostal na infekční oddělení do izolace na dvoulůžkový pokoj. Dali my kyslíkovou masku, nastavili kyslík, nějaké prášky apod. Neměl jsem žádné problémy, ten tlak se mi asi malinko upravil, normálně jsem se mohl pohybovat i bez toho kyslíku. Byla to jen taková podpora. Nic mě nebolelo, dýchalo se mi výborně.

Zápal plic se léčí kortikoidy. Prostě jen kortikoidy. Tady přichází další velká zajímavost, kortikoidy zvyšují cukr v krvi šíleným způsobem. Takže spolu s kortikoidy dostáváte i inzulín a stejně to nejde vyregulovat. Začali mi tedy měřit cukr a píchat inzulín. Stejně byly hodnoty jako 21 - 17 - 15, výjimečně pod 10. Ale to je prý normální, s tím se nic moc prý dělat nedá. Zase tady platí to, že lékař na plicích nic neslyší. Tam prostě nic nebylo slyšet. Nebýt rentgenu, tak se to zřejmě nezjistí, a nebo se to možná zjistí pozdě.

Pobyt na infekčním oddělení je docela pohoda. Nudíte se, to je jasné. Protože jsem neměl žádné potíže, tak jsem se tam vyvaloval. Ale ten nemocniční režim je tam úplně jiný, než když jsem kdysi byl například několik dní v nemocnici kvůli ledvinové kolice. Tehdy naběhly sestry ve 4 do pokoje, začaly tam vyřvávat jak protržené, měřit tlaky, dělat bordel a už celý den byl kravál. Tedy se všichni ti sanitáři a sestry museli pořád převlékat do těch oblečků, takže do pokoje zase až tak nepřišli. Ráno někdy před 5. hodinou přišla potichoučku sestřička změřit saturaci. Potom až snad v 7-8 hodin přišla změřit tlak, cukr, nějaké prášky. Pak přijela snídaně, zase klid, nějaká kapačka, lékař, potom oběd, pak snad zase k večeru. Prostě úplný klid, sem tam někdo něco přines nebo změřil. Nejdůležitější byla samozřejmě ta saturace.

Jak už jsem psal, dostával jsem 4 l/min kyslíku do masky a v podstatě mimo jídlo a pití a záchod a koupání jsem měl tu masku stále na sobě. Nevím, jestli jsem to tak moc potřeboval, ale nosil jsem ji. Saturace byla v pohodě kolem 95. Doporučené byly změny poloh. Neležet jen na zádech, ale měnit boky, případně na břicho. To se blbě leželo na břiše s tou maskou. Já jsem vlastně ani nevěděl, co mám dělat, protože jsem neměl obtíže, tak jsem spíš přemýšlel, jak dlouho se tak bude zápal plic léčit, jak dlouho ten kyslík budu mít a tak. Zásadní zlom přišel, když se za mnou dostavila terapeutka a dala mi takový přípravek s kuličkama na foukání. To bylo myslím v pondělí nebo v úterý. Řekla mi, jak do toho mám foukat a sát a že mi bude bude zlepšovat saturaci.

Takže jsem mě najednou pocit, že vlastně s tím můžu něco udělat já sám, že mám nějaký nástroj. Jiný než se převalovat a čuchat kyslík. Začal jsem foukat a cvičit a hodně mě to bavilo. Najednou jsem začal vidět výsledky, zlepšení. Téměř okamžitě. Nejprve jsem nemohl pořádně vyfouknout ani jednu kuličku, šlo to blbě. Pak už to šlo. Pak jsem nemohl vysát kuličku a zase se to zlepšovalo. A už to šlo. Krásně jsem začal funět i nasávat kuličky, jedna luxusně, pak šly i dvě. Začal jsem cítit, že mám i větší dechový fond, že se ty plíce přestaly flákat. Bylo mi jasné, že to nebude dlouho trvat a půjdu domů.

V úterý někdy odpoledne jsem zase cvičil a funěl a přišla sestřička změřit saturaci. Byla 97 a ona, když to viděla, tak že mi sníží kyslík ze 4 l/min na 3 l/min. Zase pro mě překvapení, já jsem vůbec netušil, že ten kyslík budou ubírat. To vám tam neřeknou. Myslel jsem, že ho budu konzumovat pořád stejné množství. A to mě zase nakoplo. Přemýšlel jsem, jak to tedy je. Po několika hodinách přišla zase sestřička měřit a saturace parádní. Tak jsem ji normálně požádal, jestli by mi mohla ten kyslík ještě snížit. Ona se trochu udivila, ale že mi ho tedy sníží pod podmínkou, že mě rozhodně ještě přijde změřit, a že kdybych měl jakýkoliv sebemenší problém, ať okamžitě zvoním. Já jsem jí to slíbil a od té doby jsem měl 2 l/min, v pohodě po celou noc, žádný problém. Ráno bylo to měření kolem 5. hodiny a vyšlo mi dobře. Když donesli snídani někdy v 7, tak jsem si masku sundal a už jsem si ji na sebe nevzal. Kyslík pryč. Po několika hodinách jsem zjistil, že ho nepotřebuji a už jsem na masku nesáhl. To tedy byla středa. Doktor mi řekl, že dnes mě ještě nepustí. Lehce jsem zvažoval revers, ale nakonec jsem se rozhodl, že nebudu dělat nějaké problémy a ten den to ještě přežiji. Domů jsem tedy šel na pokyn lékaře ve čtvrtek.

Takže asi tak, co mě napadlo, co jsem zaregistroval. Asi to nejdůležitější, co bych znovu zdůraznil, je ten nízký tlak, se kterým si covid hraje, a je potřeba ho měřit. Pak ta diagnostika zápalu plic bez rentgenu. Zřejmě to není slyšet a je to problém. Kortikoidy fungují skvěle a zvyšují šíleně cukr v krvi. Samozřejmě nepodcenit saturaci, protože při nízké saturaci pod 90 % ještě necítíte, že by se něco mělo dít, pořád v pohodě dýcháte, ale kyslíku už jde do krve málo. Cvičit plíce na všechny strany, dělat dechová cvičení a tam jsou výsledky úplně okamžité a je to znát. Hlavně něco dělat.

Škoda, že se covid moc neléčí a spíš se čeká, jak to s člověkem dopadne. Jak nejsem ten lékař, tak vidím, že když se použijí diagnostické metody a drobná dechová podpora a začne se léčit, tak to má výborné výsledky. Nechat to zajít na JIP/ARO, to je asi dost drsné. Jasně, někdy se tomu asi nedá vyhnout, ale jistě by to tak daleko mnohdy vůbec nemuselo dojít. Je hodně smutné, že všude slyšíme jen o očkování, ale něco tak trapného, jako je rentgen plic, to mnohé praktické lékaře asi nenapadne, stejně tak udělat haldy odběrů a začít něco posuzovat třeba také z krve.

Neberte to prosím jako mé rozumy, nejsem lékař ani odborník, ani bych nechtěl nějak generalizovat. Víte, že co umím, to je elektronika, mikrokontroléry a software. Tak to i zůstane. Chtěl jsem vám jen předat svou vlastní zkušenost. Pokud snad máte nějaký dotaz, třeba jsem na něco zapomněl, tak se klidně zeptejte. A kdo dočetl až sem, tak je hrdina.

Jinak vlastně ještě závěrem, ode mě chytila covid následně nejmladší dcera a nemá zvláštní potíže.

Petr Zahradník, počítačový expert
e-mail: clexpert na clexpert.cz
mobil: 602 409 601, telefony: 475 501 627, 910 256 000
http://www.clexpert.cz, http://www.zahradniksebavi.cz
Petr Zahradník, Computer Laboratory
Obvodová 740/14, 400 07 Ústí nad Labem