Tak som tu LEDku bez odporu naozaj zapojil

[Pavel Hudecek]

V jedné nejmenované instituci nedávno objevili "božskou částici". Třeba 
časem najdou i andělskou:-)

Jinak hlavní závěr z celé diskuse je, že pokud se má něco dělat pořádně, je 
nutno důkladně studovat DS a to dokonce ve zdánlivě zbytečných případech, 
obzvláště, když přebíráte osvědčené řešení někoho jiného. A taky přemýšlet 
nad interpretací textu:-)

Pár příkladů:

Asi před 10 lety jsem narazil na moc hezký IO pro LED obrazovky: Budič pro 3 
skupiny LED, proudový zdroj, Umax snad 30 V, 3x12b, průchozí SPI, výrobce 
doporučuje zapojovat až do 255 ks za sebou, malinkaté QFN, ... Prostě super. 
Přestože se jedná o proudový zdroj, tedy omezovač proudu lepší než odpor, 
odpory se k němu dávat musejí. Při podrobnějším studiu DS se totiž ukázalo, 
že zvládne jen velmi malou výkonovou ztrátu, mnohem menší, než by se od QFN 
dala očekávat. Doporučené R měly být takové, aby při nějakých pár desítkách 
mA bylo na tom IO jen do 3 V úbytku napětí.

Jeden kolega zas použil jiný IO pro LED obrazovky. V DS bylo mj. napsáno 
něco ve stylu: "Pokud by obvod kmital, sem dejte C 100 nF" Správná 
interpretace je, že IO se nehodí pro použití do velkoplošné obrazovky pro 
zahraničního zákazníka, vlastně radši do žádné. On si to ale vyložil tak, že 
tam pro jistotu předepsal ten C... O několik měsíců později se konala akce, 
kdy skupinka lidí šplhala 10 m vysoko po jižní straně zdi, na kterou pražilo 
sluníčko, rozebírali panely, spouštěli dolů a tam dloubali zalévací hmotu, 
vyndávali asi 17000 kondíků, skládali, zalévali, ...
(Kmitání bylo dost zákeřné: Při pohledu na metrový panel nebylo nic divného 
vidět, ale když jste z nich sestavili 10x20 m, lezly po tom několik m tlusté 
pruhy)

V jedné firmě zas používali jistý IO pro spínané zdroje a dávali ho skoro 
všude a taky skoro všude dobře fungoval. V náročnějších aplikacích ale někdy 
hořel, přestože by neměl. Obvykle se to svedlo na věci typu přepěťové pulzy 
při spínání indukčnosti, např. většího relé, než bylo běžným zvykem. Cívka 
se tedy obložila různými omezujícími prvky a ono to nakonec pomohlo. Ale 
bylo to divné, resp. to nedávalo smysl. Kolega pak jednou důkladně studoval 
DS od toho IO a ejhle: On pracuje v proudovém režimu a má pevný Imax=2 A. V 
tom osvědčeném a mnohokrát použitém zapojení byla cívka s Isat v řádu stovek 
mA, někdy se použily i mohutnější, ale pod 2 A téměř vždy... V nenáročných 
zapojeních u toho byl malý elyt a na vstupu nezanedbatelný R jako součást 
přepěťové ochrany. Když se cívka přesytila, proud z elytu, ani ze vstupu 
nebyl destruktivní. V náročnějších aplikacích se dal pořádný elyt, na vstupu 
byl tvrdý zdroj, .... pak stačilo měnič trochu rozhodit a hotovo.

PH

----------------------------
From: Petr Labaj
Dříve se vědci té doby zabývali problémem, kolik andělů může tancovat na
špičce jehly.
Možná by stálo zato pomocí moderních měřicích přístrojů provést
experimenty a udělat
v té otázce konečně jasno.
;-)

PL

**********************************

Dne 25.9.2015 v 18:18 Pavel Hudecek napsal(a):
> Co jsem měl na mysli, je vidět např. zde na str. 133, obr. 19-21:
> http://www.atmel.com/Images/doc2535.pdf
>
> Zároveň je to i námět na experimenty