OT kontrarevoluce - bylo Dalsi solarni report

[Pavel Hudecek]

Předně je nutno si uvědomit velmi důležirou věc: Při úvahách o podobných 
věcech se nesmíme omezovat tím, že je něco momentálně politicky nereálné. 
Každý koncept vždy projde fází "akademických úvah", kdy se vyvíjí a vyvíjejí 
se i okolní podmínky a teprve později se realizuje. Ten proces může trvat 
desetiletí, nebo i staletí, ale kdyby nezačal tím, že se o tom lidé bavili, 
i když momentálně čistě hypoteticky, nebyl by později dokončen. Krásně to 
osvětluje F. A. Hayek v knížce "Soukromé peníze - Potřebujeme vůbec 
centrální banku?", kdy konstatuje, že neexistence státní banky dnes, je asi 
tak stejně nereálná, jako neexistence státního náboženství před 400 lety.

Takže jsme omezeni jen tím, zda danou věc lze technicky realizovat, tedy zda 
neodporuje fyzikálním zákonům (např. tedy základem nemůže být perpetum 
mobile) a zda není proti lidské psychologii (nejde realizovat komunizmus, ke 
kterému měl směřovat socializmus).

Z důvodu velmi silné zneužitelnosti není do rozumných úvah vhodné vnášet 
umělou změnu chování většiny lidí (viz např. J. Zamiatin: My). Naopak ale 
nic nebrání počítat s možností měnit dispozice fyzické. Panu Kurzweillovi 
zatím všechna jeho proroctví vycházejí, takže např. můžeme považovat za 
pravděpodobné, že mezi námi jsou lidé, kteří již nebudou potřebovat důchody, 
protože nikdy nezemřou přirozenou smrtí.

Ale dost už bylo úvodů.

Zatím se zdá, že zastupitelská demokracie je celkem rozumná, pokud jsou 
rozumní ti zastupitelé. Jde tedy je o to, doplnit do ní další pojistku, 
která by nách chránila před těmi nerozumnými, nebo vychcanými. Nad tím jsem 
opakovaně a dlouho bádal a zatím mi vyšlo cca toto:

1. Čím více je lidí, tím méně je věcí, na kterých se shodnou. Navíc existuje 
spousta věcí, které mají smysl v nějakých místních podmínkách, ale jinde 
mohou být na obtíž.
2. Existují zjevně rozumná omezení svobody, tedy spíš "svobody", jako je, že 
lidé by se neměli navzájem okrádat, podvádět, bít a vraždit. Na těch se 
skoro všichni shodnou.
3. Existují méně zjevně, ale stále rozumná omezení, jako že např. není 
vhodné, aby nad městem plným lidí létalo svépomocně zhotovené letadlo o 
hmotnosti 20 tun, nebo aby uprostřed někdo doma experimentoval s jaderným 
reaktorem metodou pokus-omyl.
4. Existují zjevně nerozumná omezení, jako například čím smíme a nesmíme 
svítit, když tím nikoho neohrožujeme.
5. Mnohé (vlastně skoro všechny) pozitivně vypadající regulace mohou mít 
negativní vedlejší účinky, které nakonec převáží. Ale když se jednou něco 
zavede, je velmi těžké to zrušit. Znovu zmíním F. A. Hayeka, který navrhuje, 
aby každá regulace měla pevně danou zkušební dobu, po které prostě skončí, 
nebude-li aktivně obnovena. Obnovou ovšem začne další omezená platnost, 
tentokrát delší, ...

Výsledek těchto bodů se dá shrnout do různých krátkých myšlenek, jako např. 
"Nečiňte jiným, co nechcete, aby jiní dělali Vám", ale obvykle se i v takhle 
zjevných případech najdou trhliny, jako např. že bych nechtěl, aby mi 
sadomasochista činil to, co chce, aby jiní činili jemu. Podobně lze říci, že 
regulovat by se měly činnosti, které mohou ohrozit i nezúčastněné osoby. Tím 
je celkem jasné, že činnosti, které z principu neohrožují nezúčastněné osoby 
se regulovat nemají a takové regulování by se dalo např. zakázat v Ústavě. 
Jenže někdy je hranice nezúčastněné osoby dost diskutabilní.

Závěr tedy je, že to nejde řešit tak, že by se v Ústavě nadefinovalo, co se 
regulovat/zakazovat smí a co ne.

Takže zbývá jedině přidat tu pojistku:

V současné době zákony navrhuje vláda, potom schválí sněmovna, pak senát a 
nakonec prezident. Mezi tím mohou být nějaká veta a opakování. Pojistkou je 
jedině referendum, takže to je nutno vložit před prezidenta, nebo možná až 
za něj.

Ale klasické referendum taky není nic moc. Může se stát, že se něco schválí 
proto, že většina, které budou vadit negativa, se to nedozví a nebude 
hlasovat proti, takže to nějakou blbost např. schválí 70 %, ale bude to 70 % 
z těch, co se účastnili, tedy např. z 20 %. Další část problému je popsaná v 
1, tedy i kdyby účast byla 90 % a 80 % by to schválilo, protože to 75 % 
opravdu pomůže, může se stát, že to 20 % značně uškodí, protože v místě kde 
bydlí, jsou z pohledu daného problému poněkud jiné podmínky.

Vymyslel jsem tedy následující koncept pojistky:

a) Pro musí být většina oprávněných voličů, nezávisle na účasti. Když o 
něčem půjde hlasovat jen 20 %, asi to nebylo tak důležité a nemá se to na 
tak vysoké úrovni řešit.

b) Podle toho, pro jak velké populace bude daná regulace platit, měla by být 
různě velká většina. Mohlo by to fungovat např. tak, že 50+ % bude potřeba 
na vesnici do 200 obyvatel a pro větší území bude např. přibývat nutná 
většina o 5 %/dekádu. Takže ve městečku se 2000 lidí bude potřeba souhlas 55 
%, v kraji s několika městy, kde je celkem 20k lidí musí souhlas vyjádřit 60 
%, ...  celá ČR s 10 M tak ke schválení bude potřebovat něco přes 70 % 
souhlasících, celá EU s 500M něco přes 80.

c) Pokud se něco takhle schválí, a bude to platit půl roku a pak to bude buď 
schváleno znovu, nebo to automaticky přejde o úroveň níže, kdy si to můžou, 
tam kde budou chtít, obnovit jen pro sebe, nebo to nechat propadnout ještě 
níže, ...

d) Obnovování bude se bude opakovat se zdvojnásobováním intervalů, tedy 1, 
2, 4, 8, 16, 32, ... let. Při neobnovení průběh dle C.

e) Podobným způsobem lze řešit i státní výdaje. Jen se musí zároveň 
schvalovat výdaj i způsob financování. Např: "Nově si vydláždíme náměstí za 
50M a po dobu 5 let budeme mít o 10 % vyšší daň z příjmu"

f) Ale Kromě Ano/Ne by mělo bý i "Ano, i když bych byl součástí menšiny, 
která si to bude platit sama" a "Ne, i kdyby si to paltila menšina". V 
případě, že by došlo na tu třetí možnost, by ovšem bylo druhé kolo při 
daňovém přiznání. Důležité je, že v tomto případě budou platit lidé, kteří 
si uvědomují, k čemu to slouží, jak to funguje a zda to není šméčko.
Příklad: Já bych určitě nechtěl platit na fotbalové stadiony, nebo ČT, ale 
klidně bych platil Cern, UJV, ...

g) Financování čehokoli lze bez náhrady zatrhnout, pokud se to ukáže, jako 
chybné. Prostě se příště neobnoví.

h) Jsou samozřejmě výjimky, které tahle řešit nejde, např. obrana a pod., 
ale pokud se jich nechá málo, dají se snáze uhlídat.

--------
Ano, já vím: Kapříci si rybník nevypustí. Ale je důležité, aby se o takových 
konceptech hovořilo, aby existovaly, aby se daly použít, až jim ten rybník 
někdo někdy vypustí. Protože když ho vypustí a nebude mít promyšlenou 
koncepci, co dál, zas se začnou napouštět nové rybníky, pro nové kapříky.
--------
Samozřejmě, ani tenhle koncept není dokonalý, ale to není nic. Zastupitelská 
demokracie taky nějaké to století fungovala, než se zanesla. Tohle je návrh, 
jak by to zas chvíli mohlo jít.

PH

From: "Pavel KREJCI" <krepa76 na gmail.com>
Smejdu je samozrejme vic. Ministr je loutka.
Premyslel jsem uz nekolikrat, jak by se podobnym zverstvum dalo
zabranit, jenze zatim jsem na nic obstojneho neprisel. Krom toho, ze
by clovek infiltroval. Ale naprosto bez muceni se priznam, ze bych
nemel zaludek tam s nimi kvuli rozvraceni sedet, Krom toho by nas
muselo byt asi vic infitrovanych, coz bez strany nebude mozne.

Pokud nekdo ma napad, nebo informace, jak podobnemu UCINNE celit, rad
pridam ruku k dilu. Prosim jen relevantni napady. Nasili a podobne
absurdity neni reseni.

Zaroven prosim aby vlakno skoncilo k dnesni pulnoci. At s tim nema
admin praci :)