Ochranne kryci sklo pred LCD televizi

[kral.j na centrum.cz]

Chtěl jsem odolat, ale nedá mi to. Dvě dcery, dnes už 34 a 32 let. Když byly malé, míval jsem na stole svoje "hračky" a třeba i pod napětím. Neuklízel jsem to i dva měsíce. Byt byl malý a uklizený stůl okamžitě zabral manželka pro svoje "hračky". Holky věděly, že na to nesmí sáhnout.A jak jsme toho dosáhli? Přes el. sporák. Obě prošly výchovou co se stane, když neposlechnou. Manželka nechala nahřát plotýnku na bezpečnou teplotu a zakázala sáhnout. Pak sama sáhla a předvedla divadlo, jak to bolí. Odešla a holka si samozřejmě hned sáhla. Už to, že to bylo teplejší než očekávala, stačilo, že pro příště to bylo tabu. A s odstupem dvou let i druhá.
Třeba ta starší měla období (velmi krátké), kdy odmítala jíst připravené jídlo, resp. vymýšlela si, na co by měla chuť. Nechceš nevadí, asi nemáš hlad. Třetí den jsme z kuchyně slyšeli divné vrzání. A dcera stála u krabice se sušeným starým chlebem určeným na krmení zvířat. A od té doby byl pokoj s vymýšlením. Jenže dneska už by to možná bylo týrání.
Řešení nehod. Jednou se holkám podařilo vyslít dveře. OK, zajistíte a zaplatíte opravu. Uznal jsem argument manželky, že nechat na holkách vyčištění rámu od zbytků skla je nebezpečné. A tak jsem jim nabídl, že tuto práci za 10,- Kčs udělám. Souhlasily. Ale pak dveře vzaly do rukou a přes půl vesnice je nesly ke sklenáři a po opravě a hlavně zaplacení zas zpátky. To jim bylo 11 a 9 let a dodnes vzpomínají na tu ostudu, jak na ně na ulici všichni koukali.
A jak se dá výchova zkazit? Velmi jednoduše. Dvojdomek, kde v jednom jsem bydlel já se svými rodiči a ve druhém moje sestřenice s rodiči a prarodiči. Moje máma dala sestřenici něco, ať to odnese babičce. Bylo to docela těžké, ale holka to přesto dovlekla až na místo. Jenže babička místo pochvaly lamentoval, že je to těžké. A tak to holka dovlekla zpátky, že babička říká, že to neunese. Podle mého to byl začátek potíží, které s ní později měli.
Král