Trocha teorie - životnost plošného spoje

[LM317]

Opravoval jsem jistý přístroj z 80. let obsahující pouze CMOS mikroprocesor,
resetovací obvod, LCD displej a pár tlačítek. Z ničeho nic se začal chovat
podivně, zasekával se, někdy neběžel vůbec.

Při proměření krystalového oscilátoru jsem zjistil, že vysazuje a většinou
nekmitá vůbec. Oscilátor byl realizován jako u dnešních CPU - krystal mezi 2
vývody CPU, kde obvykle následují ještě kapacity okolo 20-30pF z každého
vývodu proti zemi.

A teď to přijde: Výrobce zřejmě aby ušetřil za 2 keramické kondíky,
realizoval je pomocí ploch přímo na spoji - plochy cca 10x0.5cm po stranách
desky, vždy ze strany spojů i součástek měly tvořit potřebnou kapacitu.

Mám dotaz: Považujete toto za šťastné řešení? Mě to přijde jako vyložená
zvrhlost. Ke každému "kondenzátoru" navíc vede od oscilátoru asi 3cm dlouhý
spoj. Jak se na stabilitu takového oscilátoru může projevit například
vlhkost, ale i stárnutí plošného spoje?

Já spoje k těmto "kapacitám" nakonec přerušil, přímo na oscilátor doletoval
dva kondíky 33pF a ejhle, šlape to jako hodinky.

Petr