Ciastocna komercia: DPS pre QR6 vo forme stavebnice

[Pavel Troller]

Zdravím,

> Na netu jsem nasel foto skutecne "meho" pracoviste s ADT4500 cca z roku
> 1980:
> http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/vystavka/xprocha1_04-03.html

Tak to jste pracoval na opravdu moderní technologii. Když na uvedené stránce
kliknete na "Předchozí stránka", dostanete se na systém ADT4316, se kterým
jsem měl tu čest já. Dostali jsme jej tuším ze stavební fakulty do našeho
ODPM (Obvodní dům pionýrů a mládeže, pokud tato zkratka již vyšuměla
z povědomí), kde jsem tehdy dělal vedoucího. Měli jsme jen tu hlavní bednu
(ne tu analogovou část) + pár periferií - teletyper CONSUL, který se nám ale
nikdy nepodařilo pořádně připojit, snímač děrné pásky FS1501, děrovačku
polské výroby (na typ si už nevzpomínám) a to bylo vše - žádné disky, žádné
pásky...
  CPU bylo taky 16bitové, mělo snad i jednoduchou FPU, paměť byla ještě
ve feritu (tuším že 8kx16bit).
  Měli jsme k tomu asi 15 děrných pásek s programy - HP Basic, asm, fortran
a pár nějakých speciálních, které používali na té fakultě.
  Ten stroj měl zajímavou vlastnost - "Power Fail Interrupt/Auto Restart",
když jste to za běhu programu vytáhli ze zásuvky (a vytáhli tím mocný 
oblouk :-) ), stihlo si to uložit kompletní status do feritu, a když jste
to pak zase zapli, tak to naprosto hladce pokračovalo od místa, kde to
před tím zastavilo.
  Druhá zajímavá věc, o kterou jsou dle mne dnešní architektury ochuzeny,
byla nepřímé adresování. V podstatě každé datové slovo (ať už bylo součástí
instrukčního slova nebo uloženo někde v paměti) mělo nejvyšší bit, zvaný
"indirect bit", určený k tomu, aby rozhodl, zda se má použít to slovo přímo
jako hodnota, nebo jako adresa, kde se v paměti nachází další slovo, které
ovšem taky mělo svůj nejvyšší bit, rozhodující o tom, zda už je to opravdu
hodnota nebo další adresa, atd. Dnešní CPU mají obvykle jen jedno nebo
maximálně dvojúrovňové nepřímé adresování, zde nebyl díky tomuto mechanismu
počet úrovní omezen. Pokud jste to (ne)vhodným programováním zacyklili - např.
na adrese A byla nepřímá adresa na B, kde byla opět nepřímá adresa vedoucí
zpět do A, zacyklilo se to přímo na úrovni vykonávání jedné instrukce. 
Naštěstí zde bylo tlačítko "Stop" a pak se dalo krokovat po fázích instrukce
a tím na chybu přijít :-).
  Nu, musím přiznat, že jsme na tom moc programů nevytvořili, naší hlavní
náplní byl už tehdy Sinclair a poté Amigy, ale pár prográmků na úrovni
světelného hada implementovaného na čelním panelu stroje, který postupně
problikával (skoro) všemi kontrolkami či různé jiné triviality, samozřejmě
manuálně assemblované a do paměti vkládané tím "switchregistrem", jsme 
zplodili a už tehdy nám to připadalo jako výlet do opravdové historie :-).

  S pozdravem Pavel Troller