Navrzeni integracniho clanku

[Slavomir Skopalik]

Jo, jedna fatalni chyba.
Zlomovy kmitocet se udava kruhovy,
takze omega=f/(2*Pi).
Takze C bude 3.2 uF :))


> 
> Já bych to dělal takhle:
> 
> PIN MCU --- R1 ---+--- R2 ---+--- vystup
>                   |          |
>                   C1         C2
>                   |          |
>                  ___        ___
> 

Ano, tohle predpokladam.

> 
> S tou neposkozenou derivaci prvniho radu souhlasim, pokud 
> budou takhle ty clanky 3 a se vsim dalsim, ale musi byt ty 

Mohu vedet, jak jste k tomuto dospel ?
1 RC obvod mi zajisti spojitost vystupniho signalu, ale nespojitou
  prvni derivaci.
2. RC obvod mi zajisti spojitou 1 derivaci, kazdy dalsi RC prida
  jednu derivaci (pro jednoduchost zanedbavam


> clanky voleny vzhledem k impedancim (dosahneme lepsiho - 
> trojnasobneho - zlomu v _jednom bode_ coz je ocekavana 
> vlastnost. Nizsi frekvence chceme, vyssi ale ne. Klade to ale 
> extremni naroky na impedanci zateze. Pokud tam bude operak, 

Tazatel zatez specifikoval (10 uA) -> lze dle meho nazoru zcela zanedbad.

> skoro bych doporucil minimalne jeden clanek (ten posledni) 
> zapojit do zpetne vazby toho operaku a pomer R2/R1 jeste 
> zvetsit. Vyhnete se tak sumu vnikajicimu do vstupu OZ.
> 
> Pokud by bylo R1 = R2, a C1=C2, pak by se zlomovy kmitocet 
> rozdelil na dva zlomy, kde jeden by byl trosku vys nez 1/tau 
> a druhy trosku niz nez 1/tau (a to docela podstatne - z 100Hz 
> na 50Hz/200Hz) a to jsme nechteli. (diky tomu ze jsme 
> impedancne posunuli o 1 rad tak vychazi zlomove frekvence 
> taky dve ale jsou mnohem bliz sobe cca (85Hz/130Hz)

Prosim o pouzite vypocty.
Pro jistotu jsem si zkusil simulaci v Micro-Cap 9 (po 10 letech),
a nic co by nasvedcovalo Vasi domence jsem nenalezl.
Prvni zlom se opravdu posune o neco nize, ale druhy zustane.

> 
> Jeste maximalni zmena signalu se da vyjadrit jako dUc/dt = I 
> / C ... kde I je 20mA a C je 80uF ... dUc1 / dt = 250 mV/ms - 
> pozor tohle bude nelinearni diky PWM - tenhle zdvih bude 
> derivace pokud budeme muset zvednout vystup z 2.5V na 5V.
> 
Tohle je tak nejak mimo misu.

plati:
dUc/dt = I/C => Uc = 1-exp(t/tau);
t - cas.

V nasem pripade:

dUc1/dt = ((MCU-Uc1)/R1 + (Uc2-Uc1)/R2)/C1
dUc2/dt = ((Uc1 - Uc2)/R2)/C2

Vystupem je primo napeti na Uc2.
Soustava je dle ocekavani soustava 2 rady LINEARNICH durerencialnich rovnic
(ctenari necht prominou, ale jiz vice jak 10 let jsem tohle neresil, nebot
v me praxi to vzdy vede na nelinearni systemy, kde musim pouzit numericke
metody simulace a skripta nemam po ruce).

Pokud si chcete nasimulovat prechodove charakteristiky, muzete pouzit tyto
rovnice:

Uc1(t+1) = Uc1(t) + t_delta*((5-Uc1)/R1 + (Uc2-Uc1)/R2)/C1)
Uc2(t+1) = Uc2(t) + t_delta*((Uc1 - Uc2)/R2)/C2)

t_delta MUSI byt podstatne mensi, nez tau, tj. v tomto pripade pod 1 ms.

R2 mohu samozrejme 10x zvednout (5k) a C2 10x zmensit (320n), ale na frekvencni
charakteristiku
to ma dle provedene simulace vliv mezi 1 a 100 Hz, kdy varianta R1=R2 a C1 = C2
ma vetsi utlum
na nizssich kmitoctech (posun zlomu pro prvni RC clanek).
Tato uprava vsak podstatne (cca 2x) zrychly reakci systemu na zmenu, takze bych
ji doporucoval
provest :)).
Prakticky nam vypadne (Uc2-Uc1)/R2)/C1 z rovnice.

	Slavek