<!DOCTYPE html>
<html>
<head>
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8">
</head>
<body>
V těch malejch BMS bejvaj nějaký švábíci se 4 nebo 5 nohama, ale
vedou do velkýho, mnohonohýho.<br>
To má nejmíň dvě výhody:<br>
<br>
1. Velkej šváb, podle toho, pro jak velký konfigurace je určenej, má
různě drahý řešení převodu mezi hladinama a ty malý jsou pak levný.
Celkově je to řešení pak levnější, než kdyby ty malý obsahovaly
každej zvlášť všechny potřebný složitosti pro přenos mezi hladinami
ve velkým rozsahu počtu článků.<br>
<br>
2. Reakce na chybový stavy je rychlá, žádný zdržování s komunikací,
která by navíc přesně tehdy mohla selhat.<br>
<br>
PH<br>
<br>
<div class="moz-cite-prefix">Dne 20.10.2024 v 7:52 Martin Záruba
napsal(a):<br>
</div>
<blockquote type="cite"
cite="mid:2ba2f1cf-06f2-4b14-ada6-c9b7c8152b3e@volny.cz">
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8">
<p><font face="Arial">Spíše se divím, že jej nějaký výrobce
nedotáhl do maximální jednoduchosti, t.j. jediné součástce o 4
vývodech. Dva budou připojeny k článku a budou měřit jeho
napětí a současně obvod napájet zcela zanedbatelným proudem.
Druhé dva budou oddělené optikou a budou u všech článků
spojené paralelně. A to je veškerý HW. Každý bude mít
jednoznačnou adresu, podobně jako třeba obvody 1-wire. Bude
umět povely: 1) vrať napětí článku 2) sepni vnitřní rezistor
při dosažení zadaného napětí a tím článek vybíjej. Pokud by
balancoval těch 0.1A, bude ztráta max 0.4W, což snadno
zvládne. Aby se vyloučily chyby měření na přívodech, může v
tomto režimu střídat vybíjení a měření.</font></p>
</blockquote>
</body>
</html>