<div dir='auto'>To bylo dřív, dnes umí do kulky ráze 12,7mm dát přijímač a vše ostatní pro navádění po laserovém paprsku, nebo do kulky pro dělo ráže 155mm GPS a inerciální navádění. By mě zajímalo, jak se to tam vleze a ještě to umí s něčím hýbat tedy řídit směr letu, a jak mají řešený referenčí oscilátor, že přežije tu prdu na začatku. Krystal to asi nebude.<div dir="auto">Tomáš OK2MTM </div></div><div class="gmail_extra"><br><div class="gmail_quote">Dne 16. 5. 2024 17:32 napsal uživatel Miroslav Mraz <mrazik@volny.cz>:<br type="attribution" /><blockquote class="quote" style="margin:0 0 0 .8ex;border-left:1px #ccc solid;padding-left:1ex"><p dir="ltr">Tam žádná elektronika nebyla. Dostřel se nastavoval při nabíjení - do  <br>
nábojnice se nasypalo určité množství prachu. Byly to prostě látkové  <br>
pytlíky s prachem. Granát samotný měl časování, které bylo naprosto  <br>
primitivní. Fungovalo to úplně stejně jako zápalná šňůra - cestička z  <br>
černého střelného prachu, který hoří s poměrně stabilní rychlostí. Tady  <br>
to bylo ve 2 kroužcích a změnou jejich vzájemné polohy se délka cestičky  <br>
buď prodlužovala nebo zkracovala. To se také muselo nastavit před nabitím. <br>
Hlavice raket už elektroniku měly, ale tam není tak velké přetížení.  <br>
Zajímavé je, že se to při letu napájelo generátorem, který byl poháněn  <br>
stlačeným vzduchem. <br>
<br>
Mrazík <br>
<br>
On 16. 05. 24 16:36, AZE wrote: <br>
> Mě by zajímalo, jak byla řešena elektronika v protiletadlových  <br>
> dělostřeleckých granátech. Ty lítaly s vyšším přetížením a polovodiče  <br>
> ještě nebyly. <br>
> aze <br>
_______________________________________________ <br>
HW-list mailing list  -  sponsored by www.HW.cz <br>
Hw-list@list.hw.cz <br>
http://list.hw.cz/mailman/listinfo/hw-list <br>
</p>
</blockquote></div><br></div>