<html>

  <head>

    <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8">

  </head>

  <body>

    Tahle konference má zajímavou vlastnost, že když se něco probírá

    déle, začne se to opakovat:-)<br>

    (ale tentokrát to vedlo k nečekanému závěru, vlastně dvěma)<br>

    (a finální shrnutí je, že asi neexistuje jednoduché řešení pro velký

    balanční proud u více článků a může za to pan Ohm)<br>

    <br>

    Elegance toho klasického řešeni s trafem je, že v propustném režinu

    se dá jedním MOSFETem přenášet energie v obou směrech. Všechno zapnu

    a proudy choděj jak chtěj. Jen tam pak zbyde magnetizační energie.

    Té se dá buď zbavit přes rekuperační vinutí, nebo, u jádra s vysokým

    Al, kde magnetizační proud tvoří malou část pracovního, jí prostě

    obětovat. Takhle si myslím, že to je v těch čínských, protože jsem

    na obrázcích neviděl rekuperační vinutí.<br>

    <br>

    A když chcete to původní řešení použít na velký výkon, nastanou

    problémy s malou magnetizací. Trafo pro propustný režim se navrhuje

    tak, aby magnetizační pole projelo velkou část lineární oblasti.

    Když tohle ošidíme, trafo je měkké. Při kombinaci malé napětí +

    velký výkon tak narazíme na limit, že pro požadovaný f je méně než 1

    závit na požadované U.<br>

    <br>

    Pokud byste to chtěl provozovat jako flyback v režimu ze silnějších

    do slabších článků, nastane problém s polaritou napětí, protože v

    obou krocích je stejná polarita proudu vinutíma. Takže buď dvojitý

    vinutí a 2x víc MOSFETů, nebo H-můstky. A velmi přesně časovat, aby

    byla jen krátká doba, kdy proud prochází diodama. Tím elegance

    původního řešení padá.<br>

    <br>

    Flyback v režimu výměny mezi celou baterií a některými články bude

    náročnej. V podstatě tomu nic nebrání, jen to vyžaduje kombinaci

    parametrů trafa, která se fyzicky blbě realizuje pro velký počet

    článků. Flyback vyžaduje vysokou vazbu a k tomu ještě velkou

    akumulovanou energii. To se dobře realizuje v E jádře, které má

    vysokou permeabilitu, aby pole chtělo přednostně jít přez něj a

    mezeru, kam se ukládá většina energie. A vinutí s větším počtem

    závitů, vhodně promíchaná v prostoru jádra. Nakonec ještě vnější

    opatření snižující rozptylovou indukčnost, jako třeba zkratovaný

    závit z fólie přez velkou část plochy.<br>

    <br>

    Když takové trafo prakticky realizujete s patřičným počtem vinutí,

    můžete ho použít pro obě řešení:-)<br>

    <br>

    Teď mě napadlo, že možná ten<b> flyback je pro větší balanční proudy

      výhodnější</b>:<br>

    Při propustném řešení je ten balanční proud dán rozdílem napětí a

    součtem všech odporů zdrojové i cílové strany. Když chceme např. 20

    A a 100 mV, musíme ten součet narvat pod 5 mΩ. To je v podstatě mimo

    realitu:-)<br>

    S flybackem se odstraní vliv těch odporů na proud, protože ten

    prochází při celém napětí. Tedy zůstane vliv všech R na ztráty, ale

    aspoň tam bude moct procházet požadovaný I.<br>

    <br>

    Takže závěr je, že pokud se dá takové trafo realizovat, tak s ním

    dělat ten flyback, protože<b> ani správné trafo neumožní propustný

      přenos velkého balančního proudu</b>.<br>

    <br>

    PH<br>

    <br>

    <div class="moz-cite-prefix">Dne 17.04.2023 v 6:59 Martin Záruba

      napsal(a):<br>

    </div>

    <blockquote type="cite"

      cite="mid:191ed403-7650-9f2d-22ea-615b4e90738c@volny.cz">Souhlasím

      s "Použití L k akumulaci má velké výhody". Proč to tedy nejde

      udělat tak, že je tam tolik vinutí jako článků, jeden snadno

      ovladatelný mosfet pro každý článek a jedno vinutí s počtem závitů

      rovným součtu ostatních.

      <br>

      <br>

      1) V prvním kroku se sepnou všechny spínače článků a pracuje

      princip paralelního spojení. Současně se ale akumuluje část

      energie v jádře. Pak se všechny rozepnou a sepne se spínač celé

      baterie do cívky pro celou baterii. Naakumulovaná energie se

      přelije do celé baterie. To bude nejlépe fungovat při nabíjení,

      kdy jeden článek je již téměř czela nabit.

      <br>

      <br>

      2) A naopak když je jeden skoro vybit:  Sepne se spínač celé

      baterie a v jádře se nahromadí, co je možné. Spínač rozepne a

      sepnou spínače článků. Nahromaděná energie půjde především do

      článku s nejmenším napětím.

      <br>

      <br>

      Samozřejmě mohlo by to být tak, že v 1) je sepnutý jen mosfet

      nejvíce nabitého článku a v 2) mosfet nejvíce vybitého článku.

      Vyžaduje to ale inteligentnější řízení. Tam je to pro mě tenký

      led, dovedu si to představit pomocí mikroprocesoru, který jen

      ovládá, který článek se bude nabíjet nebo vybíjet. Rychlost není

      podstatná, nikdy není současně nabíjení i vybíjení (v rychlosti,

      která je v možnostech procesoru).

      <br>

      <br>

      Pokud tedy nejsou podstatné spínací ztráty, viz Váš příspěvekz

      16.4. 14:16, co brání tento krok opakovat mnohokrát za vteřinu,

      jinak řečeno pracovat na dostatečně vysoké frekvenci? Kde je

      ďáblík?

      <br>

      <br>

      Martin Záruba

      <br>

      <br>

      Dne 16.4.2023 v 18:46 Pavel Hudeček napsal(a):

      <br>

      <blockquote type="cite">Momentálně je řeč o transformování v

        propustném režimu. Tam je akumulovaná energie pouze nutné zlo.

        (A taky se to nehodí do koloběžky, je to jen odbočka od

        původního tématu)

        <br>

        Podstata je, že se udělá trafo s tolika vinutími, kolik je

        článků, třeba 10, nebo víc. V jeden okamžik se všechny vinutí

        zapnou a prochází proudy, jako kdyby bylo všecho paralelně. Je

        to úžasně jednoduchý a krásně to funguje, prodávaj to na Ali,

        ..., dokud není požadován výkon větší než hranice, kdy velikost

        trafa neumožní správné nasycení za rozumné frekvence. Pak

        nastanou problémy tady popisované, vedoucí na trafo jak kráva.

        <br>

        <br>

        Kondenzátory:

        <br>

        Při přenosu vznikne ztráta E = Q*dU a protože dU je malé k U,

        tak to nevadí. Když ale dojde na větší proudy, tak T=RC při

        třeba 20F a 50 mΩ vede na v podstatě kontinuální proud. Hlavní

        problém je, že když ten proud má bejt třeba 20 A tak při 50 mΩ

        to prostě moc nefunguje, rozdíl by byl 1 V. Zdrojem toho velkýho

        R je, že je potřeba obousměrné spínače na obou pólech. A v obou

        krocích přenosu, takže 8*Rds.

        <br>

        Indukčnost:

        <br>

        Použití L k akumulaci má velké výhody, ale jednoduše jde

        realizovat jen mezi sousedními články, říká se tomu posměšně

        kyblíková brigáda. Nereálné je použití v konfiguraci jako s C,

        protože ty 4 MOSFETy je vůbec problém řídit, natož rychle.

        Reálný je přenos z jakéhokoli článku na svorky celé baterie, jde

        to i z více ks najednou, to jsem chtěl udělat, o tom je většina

        tohoto vlákna. Jenže na 20A je moc ďáblíků  vdetailech.

        <br>

        <br>

        Ve finále tohle vlákno obsahuje odpověď na otázku, proč se do

        koloběžek nedávají pořádné aktivní balancery a ta odpověď není

        "aby zlý výrobce vydělal na nových baterkách" :-)

        <br>

      </blockquote>

    </blockquote>

  </body>

</html>