<html>
<head>
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8">
</head>
<body>
Nakonec jsem přehodnotil tu (ne)bezpečnost, přesně kvůli snadnému
jištění toho přemosťovače, protože pojistka bude rozpojovat max. 4 V
a na to skutečně stačí vhodné "pojistkospoje".<br>
<br>
Takže nejnebezpečnější je ten transfer přes C, ten jedinej vyžaduje
všude pojistky jistící na napětí celé baterie, navíc na obou pólech.
I když to ještě půjde optimalizovat, protože pojistka může být
společná pro sousední modul.<br>
<br>
Zajímalo by mě. jestli je na něj nějkej integráč. Bez integráče mi
jeden modul vyšel takhle:<br>
<img src="cid:part1.3LPrWwJT.MT6QRkg0@seznam.cz" alt=""><br>
SWon ovládá ATtiny814. A taky měří napětí a dělá signál pro násobiče
na VSW a VswH.<br>
Budou 2 verze desky, s pojistkama a bez a ty se budou střídat,
přičemž bez je zapojenej do pojistek sousedů.<br>
<br>
Ale s těma pojistkama je vopruz. Vypadá to, že jich bude muset bejt
víc paralelně, 20A/48V automotive se sice dělá, ale je to nasazovací
a já potřebuju SMD. A to paralelní zapojení bude mít určitě ňáký
mouchy.<br>
<br>
A pak mám ještě dilema, zda k propojení komunikace použít FPC
kablíky a konektory, což by z hlediska místa a pracnosti vycházelo
nejlíp. Podívám se jestli se dělají automotive a tím se to rohodne.<br>
----<br>
Pak je ještě alternativa, udělat ten odpojovač a k němu i vlastní
nabíječku, s ním kompatibilní.<br>
<br>
Má to ale taky svoje ďáblíky:<br>
- přepínání musí bejt bez přerušení výstupu, jinak se to asi nebude
líbit řídící jednotce<br>
- nutnost relativně rychlého přepínání tam a zpět kvůli rekuperaci<br>
<br>
A rekuperace je na týhle koloběžce kupodivu i při tý šílený brzdě.
Vlastně to funguje tak, že šíleně brzdí s cílem rychle snížit
brzdnej výkon na přijatelnou hodnotu. Ve finále pak z prudkého kopce
jede 12 a zdá se, že nabití je blízké teoretické potenciální
energii.<br>
<br>
PH<br>
<br>
<div class="moz-cite-prefix">Dne 15.04.2023 v 13:38 Jan Kuba
napsal(a):<br>
</div>
<blockquote type="cite"
cite="mid:CAD8qwRNy-v8Xg6+P4s3Fz=mJVaZyUrtBQpmpq7XkTSqt4TRTBw@mail.gmail.com">
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=UTF-8">
Jo, to je dobře shrnuté... Každé to řešení něco stojí a to je také
problém. Větší cena—menší prodejnost. Určitá možnost je si něco
dodělat sám, otázka je, jestli se to v jedokusovém množství
vyplatí. U baterek co provozuji jsem to vyřešil konektorem, kde
mohu jednou za čas udělat revizi a ručně dobalacovat. Na víc jsem
neměl chuť a čas. A jedna z baterek má ony odojovače a
přemosťovače. A taky se jí bojím. Ale myslím, že kdyby došlo k
nějakému hazardními stavu, že tam odhoří můstky na desce pro ten
účel udělané.. <br>
<br>
pátek 14. dubna 2023 Pavel Hudeček <<a
href="mailto:edizon@seznam.cz" moz-do-not-send="true"
class="moz-txt-link-freetext">edizon@seznam.cz</a>>
napsal(a):<br>
<blockquote class="gmail_quote" style="margin:0 0 0
.8ex;border-left:1px #ccc solid;padding-left:1ex">Takže ano,
zjistil jsem, proč se to tak nedělá:<br>
(tedy proč se nedělají aktivní balancery do koloběžek a
elektrokol, schopné přenášet plný proud)<br>
<br>
1. Trafo s mnoha vinutími:<br>
+ Jedno ze 2 docela jednoduchých řešení<br>
- Od všech článků musí vést nízkoimpedanční vývody na jedno
místo. Problém v dlouhém prostoru.<br>
<br>
2. Step-upy z každého článku ven:<br>
+ Jediný dlouhý a silný dráty jsou od konců baterky.<br>
+ Nízkoimpedanční části jsou jen moduly těsně u článků.<br>
- Jednoznačně nejsložitější a materiálově nejdražší.<br>
- Milion ďáblíků co se skrývaj v detailech, většina popsána v
předchozích zprávách. K tomu přibylo, že pokud se použije nahoře
P-MOSFET, automotive, do 10 mΩ, od 20 A, od 55 V, do 20 ns
rise+fall, tak řešení začíná na 3 ks paralelně.<br>
<br>
3. Přenášení náboje s pomocí velkého kondenzátoru:<br>
+ Jediný dlouhý a silný dráty jsou od C do všech modulů u
článků.<br>
+ Žádný velký rychlosti.<br>
- Na každý článek 4 MOSFETy s dost malým Rds.<br>
- Kromě rychlolsti podobně bláznivé nároky na ovládání MOSFETů,
jako 2.<br>
- Reálně stíhá max. jeden vadný článek. Zvýšení na N znamená
počet MOSFETů krát N, nebo N-násobné zvětšení pracovního proudu,
dostáváme se tedy do extra nízkoimpedanční oblasti s nehoráznými
nároky mj. na ESL cesty k C.<br>
<br>
4. Odpojení a přemostění vybitého/nabitého článku:<br>
+ Jediný způsob, kde se vůbec neřeší rychlost, ani indukčnosti
vedení.<br>
+ Celkově jednoduché.<br>
- Vyžaduje spolupráci s nabíječkou i a hlídačem vybití. Nevadí
při implementaci ze strany výrobce zařízení.<br>
- Odpojovacím prvkem prochází celý proud, úbytek na něm má vliv
na účinnost samotné baterie, i když nevyžaduje intervenci.<br>
- Přemosťující prvek je zároveň autodestrukční prvek. Tipuju, že
by v návodu bylo přísně zakázáno skladovat kola, koloběžky a
baterky doma, nebo by byly 3x dražší.<br>
* Možná se toho moc bojím, třeba by stačilo k tomu
přemosťujícímu tranzistoru dát pojistku na docela malé napětí,
která nemusí mít velkej odpor ani rozměry. A taky implementovat
čistě HW blokování aby nešlo přemostit bez odpojení.<br>
<br>
Takže proto se řešení 4 jako jediné reálně používá, ale jen u
venku skladovaných, sdílených koloběžek, kde si kupující dokáže
spočítat, že se mu vyplatí si připlatit. A mohly by ho mít i
elektromobily.<br>
<br>
2 bych stále považoval za reálné postavit, ale ta složitost je
odrazující.<br>
Je otázka, jak moc 3 dokáže prodloužit životnost baterie, možná
to zkusím.<br>
Bohužel i 3 je dost potenciálně autodestrukční, nevíc bez
možnosti snadno implementovat blokování.<br>
</blockquote>
</blockquote>
</body>
</html>