
<html><body>Dobrý den,

<br>před pár dny se tu objevily zprávy o radioaktivním zamoření z Černobylu i úvahy o jaderných zbraních. Nejprve bych si dovolil zde uvést odkaz na krátký rozbor radiační situace v Černobylu, snad nebude vadit, že je v polštině: https://promieniowanie.blogspot.com/2022/02/rosyjski-atak-na-ukraine.html?m=1

<br>Především bych ale chtěl představit jednoduché zařízení, které považuji v našich končinách za málo známé nebo snad zcela neznámé. V žádném případě není mým záměrem šířit paniku, zařízení je vhodné i pro výukové účely (fyzika ZŠ i SŠ - elektrostatika, jaderná fyzika), i proto si myslím, že není na škodu se o něm zmínit. Jedná se o, dá se říci, rentgenometr, zvaný Kearny Fallout Meter, což můžeme otrocky přeložit jako Kearnyho spadoměr. Jeho autorem je C. H. Kearny, který se snažil vyvinout přístroj pro zjišťování úrovně radiace, který by zároveň byl zhotovitelný z materiálů z domácnosti. Přístroj pracuje velmi jednoduše, jedná se o lístkový elektroskop, u něhož se měří čas vybíjení (přibližování lístků) ionizujícím zářením. Princip je velmi jednoduchý, používaný již před více než 100 lety při prvních pokusech s jaderným a kosmickým zářením, dnes se na něm zakládají např. "tužkové" dozimetry. Funkci měřiče tedy nenaruší elektromagnetický impuls (EMP, resp. NEMP), neobsahuje žádnou citlivou elektroniku, vliv na ni ale má vlhkost, zamoření měřicího prostoru nebo mechanické poškození - zničení. Nejspíše i krátkovlnné UV, dostane-li se dovnitř. Stručný popis je dostupný na anglické Wikipedii: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Kearny_fallout_meter

<br>K zhotovení je tedy zapotřebí papírová šablona, plechovka vhodné velikosti, alobal a nějaké drobnosti. Důležitou součástí je vysoušecí látka (bez ní vlhkost působí rychlé vybíjení a nesmyslně vysoké naměřené údaje). Rozsah měření je od 30mR/h do 43R/h při, na "samodomo" přístroj, malé rel. odchylce ±25%, přičemž běžné radiační pozadí představuje asi 10uR/h. Rentgen (R) je jednotka expozice, vyjadřuje ionizační účinek záření na vzduch, používá se pro záření gama a RTG, R/h potom je jednotka expozičního příkonu (ozařovací rychlosti). Takže zvířený prach v Černobylu by šel zaznamenat těžko, zamoření z jaderného výbuchu ale už ano. Daleko silnější ionizační účinek než záření gama má záření alfa, také proto se tedy vnitřek měřiče nesmí nechat zamořit, na druhou stranu, třeba právě při výuce je možné použít nějaký alfa zářič (např. punčošku pro plynovou lampu - je zdrojem alfa, beta i gama) k demonstraci funkce (je ale třeba umožnit průchod záření dovnitř), podobný účinek by mohla mít i krátkovlnná UV lampa (germicidní zářivka, dominantní λ≈254nm), pozor na oči a kůži (vzniká zánět a popálení)! Stejně tak jen pro pořádek upozorňuji na potřebu opatrnosti při manipulaci se zdroji ionizujícího záření obecně, třeba těmi punčoškami. Měřič je samozřejmě citlivý i na RTG záření.<br>Uvádím, že měřič jsem sám zatím nestavěl, podrobný popis návod je v knize Nuclear War Survival Skills (C. H. Kearny) nebo i samostatně (vše dostupné volně na internetu), je však zapotřebí nejnovější verze. Původní, z let 1978-1979 doporučují k stavbě K. F. M. později již nevyhovující materiály, abych to upřesnil, nikoliv pro časovou nestálost, nýbrž změnu technologie výroby a vlastností - zde schopnosti materiálu být dobrým izolantem; sám jsem si před několika lety stáhl verzi z r. 1987, dostupná je stále.<br>Pokud by zde byl někdo, komu by tato záležitost byla známá, jistě bude užitečné, uvede-li postřehy z konstrukce a pokusů. Opět uvádím, že se nesnažím o vyvolání paniky, téma ale považuji samo o sobě za zajímavé a poučné.<br>Improvizovaný měřič expozičního příkonu (již elektronický) popsal doc. Vackář v knize Amatérská měřicí technika, využívá vlastnoručně zhotovenou ionizační komoru pracující v pulsním režimu, obsahuje zesilovač, integrátor a samokmitající nastavitelný měnič na vysoké napětí. Na stránkách OK1IKE je popsán indikátor ioniz. záření s doutnavkou, funkčnost konstrukce je však sporná, zprovoznění, je-li vůbec možné, vyžaduje dlouhé laborování s typem doutnavky, zapojením, napájecím napětím, sledováním parazitních vlivů (světlo) atd. Tolik tedy stručně k dalším improvizovaným možnostem zjišťování přítomnosti ionizujícího záření.<br>S pozdravem<br>Aleš Horna</body></html>