<html>
<head>
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=UTF-8">
</head>
<body>
Líbí se mi věta:<br>
<b>> Nechápu, jak se spousta mladých lidí bojí SMD součástek a
radějí vrtají do desek spoustu dírek.</b><br>
Mám to přesně tak:-)<br>
<br>
Ještě poznamenám, že na vývoj jsou dobré nízkotavné pasty s SnBi. Dá
se pájet opakovaně bez starostí ohledně tepleného namáhání
součástek. Když dělám 1 ks, třeba prototyp, něčeho složitého, často
napastuju jen část desky, nasázím součástky, ledabyle zapeču aby
držely, napastuju další část, ... a nakonec zapeču pořádně. A je
úplně jedno, že mezi tím jdu na nákup, nebo třeba uplyne týden.<br>
Pneumatickej dispenzer je na tohle nejlepší, potřebuje kompresor,
ale kompresor je všeobecně velmi praktická věc a může bejt
zastrčenej někde hluboko, že ven vede jen šňůra a hadička, takže
nemusí zabírat normální místo.<br>
<br>
Zapájení lze horkovzdušnou pistolí, horkovzdušnou páječkou. Pokud
možno ohřívat větší plochy najednou, použití různých pidinástavců
vede akorát na nutnost jiného předehřevu.<br>
Další, u mě dost oblíbená varianta, je kontaktní gril. Ale
neosvědčil se na mohutnější věci, jako konektor na RAMky, ty
potřebují proudící vzduch.<br>
Na jednotlivé součástky od 0603 a integráče mající alespoň nějaké
nožičky lze s úspěchem použít i trafopáječku s vhodným hrotem (malá
verze "věčné" smyčky). Výhodou je možnost přinést na místo pájení
správné množství pájky i tavidla (např. přesně na 1 řadu nožiček).
Pro děti na kroužku je ale snadnější se to naučit s mikropáječkou a
nějak jim ani nevadí, že je to ta s fuj tlustou šňůrou do zásuvky.<br>
<br>
PH<br>
<br>
<div class="moz-cite-prefix">Dne 08.02.2022 v 11:33 Vláďa Anděl
napsal(a):<br>
</div>
<blockquote type="cite"
cite="mid:e025df39-8bb0-5a18-db3b-a53b697dd818@vaelektronik.cz">Nějakou
dobu jsem tohle vlákno nesledoval. Za mě SMD je jediná správná
volba. Nemá cenu se orientovat na vývodové součástky, dost toho
ani ve vývodovém provedení neseženete a je s tím spousta práce
(vrtání desek, stříhání vývodů, pájení po jednotlivých vývodech).
Je mi 66, bez brýlí to už nedávám vůbec (mám jedny na "normálně"
blízko a jedny na SMD) a samosřejmé vybavení je dobrá pinzeta a
horkovzdušná páječka, která se hodí i na spoustu dalších věcí jako
smršťování bužírek a nahřívání všeho možného, na co je
horkovzdušná pistol příliš velká a neohrabaná. Ten horkovzduch je
základ, ušetří vám to spoustu práce a nervů. A samosřejmě pasta.
Pro nanášení na titěrné plošky pouzder s roztečí vývodů 0,5 mm
(špachtlí přes masku) se mi osvědčila pasta Microprint, má
jemnější strukturu. Na větší plošky je to jedno. Jen některé
levnější pasty z TME po otevření strašně rychle zasychají.
Microprint vydrží podstatně déle. Na prototypové desky, kde nemám
šablouu, naďubkám pastu jehlou.
<br>
<br>
Ale i s horkovzduchem se musí trochu umět. Můj první pokus zapájet
ledku skončil tím, že ledka byla černá a cín se ještě pořádně
nepřetavil. Na páječku jsem nasadil tenkou trubičku a foukal na
ledku, dokud se pasta nepřetaví :-) Chce to předehřev a pokud
není, alespoň chvilku foukat okolo, aby s deska prohřála a nedávat
zbytečně vysokou teplotu, raději pomaleji. Časem na to přijdete.
<br>
<br>
Při mých prvních pokusech s SMD, kdy jsem neměl horkovzduch, jsem
používal obrácenou žehličku a desku jsem prohříval z druhé strany.
Na <a class="moz-txt-link-freetext" href="https://vaelektronik.cz/bastl/tist.html">https://vaelektronik.cz/bastl/tist.html</a> mám už hodně starý
text, ještě z té doby. Občas se to i povedlo :-) Bojoval jsem s
tím, aby se mi deska nepálila, při příliš pomalém ohřevu z pasty
ještě před přetavením vyschlo tavidlo a měď stihla zoxidovat.
Tehdy jsem zkoušel desku natírat pájitelným lakem a vůbec se to
neosvědčilo, měď tmavla stejně. Samosřejmě deska z maskou a s
HALem je úplně bezproblémová.
<br>
<br>
Ta žehlička je dobrá jako předehřev na cca 100-120 st., pokud
nemáte nic lepšího. Třeba vařič a na něj hliníkovou desku. Po
předehřátí desku přejedete horkovzduchem (páječka bez nástavce,
nebo i pokud máte horkovzdušnou pistol s možností regulace na
dostatečně malý výkon) a máte desku zapájenou za chvilku a dobře.
Odpájení součástky - ofouknete horkovzduchem a seberete pinzetou.
Při vývoji takhle můžete měnit odpory nebo kondenzátory dle
libosti. Při připájení nového odporu většinou stačí cín, který už
na ploškách je a je potřeba jen přidat tavidlo. Používám a
doporučuju gelové Alpha RMA-7.
<br>
<br>
Nechápu, jak se spousta mladých lidí bojí SMD součástek a radějí
vrtají do desek spoustu dírek.
<br>
<br>
Anděl
<br>
<br>
Dne 8.2.2022 v 0:22 Petr Labaj napsal(a):
<br>
<blockquote type="cite">Tak přece Vás neodradí jeden problém.
Navíc s danou technikou nesouvisející, tedy pokažená
mikropáječka (jestli jsem to správně pochopil).
<br>
<br>
Nakonec když ji budete opravovat, tak vevnitř bude určitě
všechno SMD. Takže rovnou trénink ostrým bojem.
<br>
<br>
Pastu vřele doporučuju. Je to pak parádní práce.
<br>
<br>
A zrovna ty kondenzátory mají nerady ruční pájení, ale naopak
velmi rády pájení přetavením.
<br>
Už to tady myslím šlo, že i keramiky časem stárnou. Sice pomalu,
ale trochu přece jenom ano.
<br>
A pokud se na takový starý kondenzátor aplikuje opět přetavení,
tak se "resetují" a opět se vrátí do svých dětských let.
<br>
Takže může začít další dlouhá perioda postupného stárnutí.
<br>
<br>
PL
<br>
<br>
*********************
<br>
<br>
Dne 7.2.2022 v 21:18 Jan Waclawek napsal(a):
<br>
<blockquote type="cite">... Ale inak to pre mna znamena len
tolko, ze som vyhodil zbytocne dalsich
<br>
15EUR, aby som definitivne skonstatoval, ze smd pre mna
skoncilo.
<br>
Nemam technologiu na osadzanie... Snad jedine ten topinkovac a
pasta
<br>
by boli akym-takym riesenim.
<br>
</blockquote>
</blockquote>
</blockquote>
</body>
</html>