<html xmlns:o="urn:schemas-microsoft-com:office:office" xmlns:w="urn:schemas-microsoft-com:office:word" xmlns:m="http://schemas.microsoft.com/office/2004/12/omml" xmlns="http://www.w3.org/TR/REC-html40"><head><meta http-equiv=Content-Type content="text/html; charset=utf-8"><meta name=Generator content="Microsoft Word 15 (filtered medium)"><style><!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:"Cambria Math";
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;}
@font-face
{font-family:Calibri;
panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{margin:0cm;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri",sans-serif;}
a:link, span.MsoHyperlink
{mso-style-priority:99;
color:blue;
text-decoration:underline;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
--></style></head><body lang=CS link=blue vlink="#954F72" style='word-wrap:break-word'><div class=WordSection1><p class=MsoNormal>No to je další kousek skládačky, že se životnost dá dramaticky prodloužit ne moc hlubokými cykly, ale to bych nespojoval s hraničním napětím. Když má baterka nějakou kapacitu, já jí většinou nevyužiju, tak tím výrazně prodlužím životnost, ale když je potřeba, využít jí můžu. Když konstrukčně omezím hranici vybití, tak je to v konečném důsledku jako tam mít x-krát menší baterku, resp. pro požadované využití musím dát x-krát větší.</p><p class=MsoNormal><o:p> </o:p></p><p class=MsoNormal>PH</p><p class=MsoNormal><o:p> </o:p></p><div style='mso-element:para-border-div;border:none;border-top:solid #E1E1E1 1.0pt;padding:3.0pt 0cm 0cm 0cm'><p class=MsoNormal style='border:none;padding:0cm'><b>Od: </b><a href="mailto:lsh@wo.cz">Jaroslav Lukeš</a><o:p></o:p></p></div><p class=MsoNormal>Záleží, kolik cyklů z toho chcete dostat. pokud maximum, pak nesmíte jít </p><p class=MsoNormal>pod 30%, 20% je totální limit. Pokud to má být dlouhodobě v zařízení </p><p class=MsoNormal>typu černá skříňka, tak trvale nabíjet jen do 4,0V, lépe 3,8V ale záleží </p><p class=MsoNormal>na kapacitě. Občas je nutné elektrolyt promíchat standardním nabíjením </p><p class=MsoNormal>až k 4,2V a pak zas nechat klesnout. Ideální je využívat jen třetinu </p><p class=MsoNormal>kapacity, pak to vydrží mnohem více, než je v návrhu.</p><p class=MsoNormal><o:p> </o:p></p><p class=MsoNormal>Pavel Hudecek napsal(a):</p><p class=MsoNormal>><o:p> </o:p></p><p class=MsoNormal>> U toho koncového napětí dost záleží na tom, co s tím člověk chce </p><p class=MsoNormal>> napájet, protože se toho účastní vnitřní odpor.</p><p class=MsoNormal>><o:p> </o:p></p><p class=MsoNormal>> Proto na Ali prodávají různé ochranné obvody, které zpravidla vypínají </p><p class=MsoNormal>> při 2,6 V a podobně. El. šroubovák s 3,1 by skoro nešel používat. Na </p><p class=MsoNormal>> druhou stranu, proudem 0,01C vybíjet článek na 2,6 V mu dlouhodobě </p><p class=MsoNormal>> nebude moc svědčit.</p><p class=MsoNormal>><o:p> </o:p></p><p class=MsoNormal>> A pak jsou různé nuance ohledně sériového spojení: Když je baterie </p><p class=MsoNormal>> přiměřeně zatěžována a každý článek hlídán, je 3,0 V dobrá volba a i </p><p class=MsoNormal>> trochu míň by se sneslo. Když ale není každý hlídán, třeba Li-polka </p><p class=MsoNormal>> v letadle, začne záležet na způsobu nabíjení. Pokud bude napěťově </p><p class=MsoNormal>> balanční, v článcích může být rozdílný náboj a pod 3,2 krát počet </p><p class=MsoNormal>> začíná být risk. Při nábojově balančním není ani 2,9 problém.</p></div></body></html>