Bůh vešel do kavárny v Karlíně. 
Neměl nejlepší den. Když si sedl, tak k němu přišel číšník a zeptal se, co si bude přát.
V kavárnách v Karlíně obvykle neobsluhují číšníci. Nebo opravdoví číšníci. Vypadají mnohem víc jako umělci, kteří mají doma rozmalovaný obraz. Nebo spisovatelé, kteří mají v místnosti na smetáky rozepsaný román. A jen tak náhodou šli okolo a řekli si: Co kdybychom tady obsloužili pár lidí?
Vypadal tak i číšník, co přišel obsloužit Boha. Měl vlasy sepnuté do culíku, pěstěný plnovous a kalhoty s kšandami.
"Přejete si?" zeptal se.
"Já bych si dal kafe," řekl Bůh.
V kavárnách v Karlíně se neříká kafe, ale vždycky káva. Náš číšník to ale velkoryse přešel.
"Skvěle, takže si přejete kávu. A musím vám říct, že máte obrovské štěstí, protože dnes je za pultem člověk, který skončil druhý v soutěži barista roku a absolvoval sedm prestižních kurzů přípravy kávy. Včetně kurzu, který kombinuje přípravu cibetkové kávy s výrobou veganských cukrovinek."
Bůh neměl náladu na píčoviny.
"Přejete si?" zopakoval číšník otázku.
"Dejte mi velký preso s mlíkem," řekl Bůh.
Bůh možná je všemohoucí, ale na rozdíl od všeobecného povědomí není vševědoucí. Takže neví, anebo se mu prostě vykouřilo z hlavy, co všechno se v Česku odehrálo za posledních dvacet let kolem presa.
A kolem ponožek v sandálech, ale to sem teď nepatří.
Číšníkovi ztvrdly rysy.
Řekl: "Tak jistě víte, že nic jako preso neexistuje, tím méně nic jako velké preso. A možná jste četl na naší tabuli, kde máme křídou napsáno, že dnes připravujeme jednu porci kávy ze šedesáti osmi zrnek keňské kávy z náhorní plošiny. Jak známo, tato káva má ve svém chuťovém spektru v pravém horním rohu mírnou kyselost. No a ta se, jak rovněž známo, příliš neslučuje s chutí mléka."
Bůh překvapeně zamrkal. Nebyl si jistý, že je schopen to všechno sledovat.
Číšník na něj pohlédl a ještě dodal: "Proto bych vám doporučil lungo!"
Jak už bylo řečeno, Bůh neměl náladu na píčoviny.
Samozřejmě mohl číšníka na místě zabít. Klasickým způsobem, úderem blesku. Asi by se to vyšetřovalo, jako oficiální příčina by byl stanoven elektrický výboj, způsobený například probíjením kávovaru.
Tím by to bylo vyřešené a Bůh by si skočil na kávu například do řetězce McDonald's, kde kolem toho nedělají takové ofuky.
Ale situace byla mnohem vážnější, než aby to vyřešil staromódní úder blesku.
V Bohovi se v tu chvíli něco zlomilo. On měl s lidstvem dlouho trpělivost. Byl na lidstvo dokonce pyšný. Že doletělo na Měsíc, dokázalo transplantovat srdce a vynalezlo penicilín. Nebo iPhone a nugetu.
Ale lidstvo Boha taky štvalo. Globálním oteplováním, multikulti degenerací, třetím pohlavím, zabíjením slonů a velryb či vynálezem tofu a nealkoholického piva.
Číšníkova slova byla příslovečnou poslední kapkou.
Bůh se rozhodl, že s lidstvem jednou provždy skončí.
Vstal od stolu, toho pitomce s culíkem odstrčil a vyšel na širokou karlínskou ulici. Venku před kavárnou ještě zakopl o růžovou koloběžku, kterou tam měl číšník zaparkovanou.
A tak jsme my lidé přišli o Boha. Ještě ten den se to v celém vesmíru rozkřiklo.