<html><body><p>Ta paralelní cívka se hodí vlastně jen v situaci, kdy použijeme přerušovací typ budiče, tedy takový, který něco vodivého paralelně nutně potřebuje.</p><p><br></p><p>V případě typického CMOS budiče tento problém nemáme. Ale aby sériová cívka pomohla, musíme dosáhnout rezonance, tzn. nemůžeme tam dát jen tak nějakou, ale přesně spočítanou. Výsledkem je čistý sinus a minimální spotřeba.</p><p><br></p><p>PH</p><p><br></p><p>Od: Alexandra Svobodová <a href="mailto:hwnews@zirafoviny.cz">hwnews@zirafoviny.cz</a></p><blockquote> teoreticky to nedokážu vysvětlit, ale praxe mi říká, že cívka daná do <br>série s piezem způsobí změnu tónu (což se dá celkem čekat) a jeho <br>zeslabení. Ta stejná cívka daná paralelně tón velmi zesílí (no a také <br>trochu zkreslí).<br><br> U pieza je ale důležitá ještě jedna věc a to, odvést z něj náboj. Což <br>třeba ta paralelní cívka dělá sama o sobě. Pokud piezo budí přímo výstup <br>procesoru, tak náboj vybíjí ten budič, ale pokud se piezo zapojí stejně <br>jako normální reproduktor, tak se člověk může dočkat překvapení v podobě <br>ticha.<br><br>Dne 28.11.2014 v 13:32 Pavel Hudeček napsal(a):<br>> Dovedu si představit mnoho situací, kde pomůže sériové zapojení (není<br>> problém z 9 V třeba 150), ale jen velmi málo těch paralelních.</blockquote></body></html>