<html><body><p>Ve Feynmanových přednáškách je kapitola "Rohatka se západkou", kde je velmi podrobně vysvětleno, jak taková věc funguje, tedy vlastně nefunguje.</p><p><br></p><p>Jedno ze zajímavých zjištění je, že když to rozdělíme na rohatku a "větrník", takže na jedné straně molekuly horkého plynu náhodně strkají do větrníku a na druhé při činnosti rohatky dochází ke ztrátám, tak zařízení funguje přesně dle Carnotta, tedy získáme část energie transferované od větrníku k rohatce. To ale vyžaduje, aby rohatka měla nižší tepotu než větrník. V případě "japonského zázraku" toto není splněno, protože je obojí v jednom.</p><p><br></p><p>Zpět k původnímu článku. Ten se odkazuje na autora-nobelistu, dá se tedy očekávat, že to kravina není. Naopak od novinářů nelze očekávat správnou interpretaci vědcova objevu. Osobně si myslím, že reálné jsou tyto dvě možnosti:</p><p><br></p><p>1. Zařízení je schopno filtrovat vodík ze vzduchu, případně rozpuštěný ve vodě. To není nic proti ničemu. Protože vodíku je ve vzduchu jen asi 1 ppm, bylo to s klasickými metodami k ničemu. Možná že to s grafenem jde natolik dobře, aby celý proces byl energeticky ziskový.</p><p><br></p><p>2. Zařízení je elektrolyzér, schopný elektrolyzovat i plynnou vodní páru. To také není nic proti ničemu, i když si to nedokážu představit.</p><p><br></p><p>PH</p><p><br></p><p>Od: Miroslav Mraz <a href="mailto:mraz@seznam.cz">mraz@seznam.cz</a><br></p><blockquote>No, už ten původní článek na wikipedii je dost divný. Ve škole jsme se <br>učili, že Maxwellův démon fungovat nemůže. Hlavně ty řeči o účinnosti <br>jsou zde podezřelé. Jak by se dala definovat účinnost stroje, <br>pracujícího jako perpetuum mobile, když vstupní energie (příkon) je <br>nulová a výstupní (výkon) je nenulová ? Pořád mi vychází nekonečno. A v <br>tom odkazu píšou:<br>"Podle výpočtů Sana činí účinnost přeměny informace na práci v jeho <br>experimentu 28%, což souhlasí s teoretickými předpověďmi." ale už <br>nepíšou jak přepočítat informaci na práci.<br>Takže i ta trubička s membránou odněkud tu energii bere, jen to není tak <br>zřejmé. Asi jako takový ten skleněný čáp, co se pořád kýve.<br><br>Dne 27.11.2014 v 20:25 Pavel Troller napsal(a):<br>>><br>>> Dne 27.11.2014 v 15:16 zu1234 napsal(a):<br>>>> Co je za pokus nebo důkaz: dvě komory spojené inteligentním ventilem který<br>>>> propustí jen jedním směrem a jen rychlé/teplé molekuly?<br>>><br>>> Myslím, že se to nazývá Maxwellův čertík a je k tomu důkaz, že to nemůže<br>>> fungovat.<br>>> http://cs.wikipedia.org/wiki/Maxwell%C5%AFv_d%C3%A9mon<br>>><br>> ale ne, to asi nečtete úplně přesně. Tam NENÍ napsáno, že to nemůže fungovat!<br>> Tam je napsáno, že to fungovat může, ale s malou účinností, a to jestě k tomu<br>> v makroskopickém měřítku. V mikroskopickém měřítku to fungovat může, což je tam<br>> doloženo úspěšným japonským experimentem, kdy bylo dosaženo účinnosti 28%.<br>> Četl jsem též o membránách založených na bázi nanotrubiček či čehosi tomu<br>> podobného, co ucpávalo dírku přesně jako záklopka, ale dalo se to z jedné<br>> strany "poodstrčit" tehdy, pokud měl vektor hybnosti molekuly plynu správný<br>> úhel vůči "záklopce", a to, že s ní byl téměř rovnoběžný. Pak byla energie<br>> spotřebovaná k pootevření dírky natolik malá, že molekula prolezla a ani<br>> "příliš" ze své hybnosti neztratila (trochu samozřejmě ano). V soustavě<br>> (tvořené vlastně jen zacyklenou trubkou, v jednom místě přepažené membránou)<br>> byl pak měřitelný systematický pohyb molekul jedním směrem, vzrůstající s<br>> teplotou soustavy.</blockquote></body></html>