<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN">
<html>
<head>
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=ISO-8859-2">
</head>
<body bgcolor="#ffffff" text="#000000">
<font face="Times New Roman">Dobrý den,<br>
baterkama (měřením kapacity a formováním) zabýváme nejen ve firmě,
ale už i před tím, za totáče. Vývoj prvního zařízení začal v roce
1985. Teď se mi povedlo u zákazníka nafotit zařízení vyrobené v
roce 1991 a přes spoustu problémů je kupodivu stále funkční. Fotky
jsem nasypal sem<br>
<a class="moz-txt-link-freetext" href="http://vaelektronik.cz/fotky/thumb.html">http://vaelektronik.cz/fotky/thumb.html</a><br>
V té době jsme měli špatné zkušenosti s tyristorovými měniči ČKD
(cena, spolehlivost) a tak jsme používali rotační stustrojí. Nevím
kolikrát tam už měnili ložiska (minimálně jednou), o kus dál se z
vagónů vyklepávaly zbytky cementu.<br>
<br>
Řírící systém je v té době ještě vyráběný 8 bitový SAPI1. V roce
1985, kdy se vývoj zařízení zadával, jsme se byli podívat na
základ tohoto systému u Edy Smutného s tím, že by se to mělo taky
vyrábět. Jak jsme postupně vyvíjeli program, stoupaly nároky na
paměť (programováno z části v Mikrobasic a většina v asm). Tak
jsme čekali až bude tišťák na desku dynamické paměti, osazoval
jsem protootyp a Edovi hlásil chyby. Pak jsem pro SAPI dělal i
svoje desky (lepší 15 úrovňový přerušovací systém, měření napětí,
regulátor proudu, zálohovaná CMOS RAM). Eda nám tehdy pro
přepínání analogových vstupů doporučil MHB4051, první jsme přes
známé získávali z VUST. V době výroby tohoto zařízení už začínalo
fungovat GME, ale vývoj už byl hotový a sortiment součástek
zůstával předrevoluční.<br>
<br>
Rozvaděč obsahuje mimo silových obvodů i vanu Almez nacpanou
řídícími obvody. Všechno je galvanicky spojené spoustou drátů s
počítačem. Při kvalitě a ceně tehdejších optočlenů z Tesly Blatná
se nám tohle zdálo jako optimální. <br>
<br>
Měření napětí článků (každý článek je na jiném potenciílu, může
jich být až 96 v sérii) jsme tehdy dělali tak, že pro každý článek
byl tranzistor a přesným rezistorem v emitoru, ten napětí převáděl
na proud. Nahoře, kde se proud převáděl na napětí, byl kompenzační
tranzistor pro odečtení úbytku B-E. Výběrem tranzistorů jsme se
dostali na přesnost 1% na rozsahu 2V. <br>
<br>
Připojení a spínání článků<br>
Příložka utažená pod šroub je pro proud do 100A jediné rozumné
řešení a používáme ho dodnes. Tehdy jsme byli ÚVAR (Ústav vývoje a
racionalizace železničního opravárenství) a byly na nás vyvíjené
tlaky na snižování pracnosti. Neustále nás přesvědčovali na
kontaktní hlavy. Nikdy to pořádně nefungovalo a navíc tam udělali
dva kastlíky nad sebou, z horního při nabíjení cintal louh do
spodního. Dnes se z toho jen tahají náhradní díly pro to druhé
zařízení. Pro spínání (odpojování článků během vybíjení) se
používaly stykače KM100. Byly vyvíjené v 60. letech pro vojáky a
dělalo se to ve Valašských Kloboukách podle nějaké sovětské
licence. Snesou přetížení 10G v libovolném směru :-) dávaly se i
do stihaček. <br>
<br>
Spolehlivost zařízení<br>
Je to složité jak orloj a dobrý údržbář je tam potřeba :-)
Galvanické propojení rozvaděče s počítačem a tahání všech signálů
do počítače bylo dost nešťastné řešení. Kompletní formování a
měření baterek trvá skoro dva dny a když se 2x do týdne z
neznámých příčin zblbnul program, pouštělo se to znova. Tak se
odrušoval rozvaděč, měnily a testovaly se desky v počítači. Po pár
letech provozu jsem přišel na dokonalé řešení... Některé bakterie
žijí i v nádobách atomových reaktorů. Nemají genetický kód v DNA
jen dvakrát, ale víckrát. Takže jsem napsal program, který každou
minutu rozkopíroval data v CMOS RAM na tři místa a opatřil
kontrolními součty. Pak tam bylo hlídání adres, pokusem programu o
zápis na adresu mimo určený rozsah se počítač resetoval. Po
restartu se procházejí kopie v CMOS RAM a kde je kontrolní součet
správný, data se použijí pro další provoz. Teď počítač sice občas
chcípne, ale nikomu to nevadí. <br>
<br>
Co bylo ještě před tím?<br>
Když jsme tohle zařízení montovali, likvidovalo se staré, též
"automatické" vyrobené prý v šedesátých letech. Baterky se
vybíjely do regulovatelného odporu s motorovým pohonem. Na každý
článek bylo připojeno podpěťové relé, které při poklesu pod 1V
odepnulo stykač. Každý článek měl svoji žárovičku. Běžel tam
ozalitový papír, každý článek tam dělal svůj proužek. Po vyvolání
ve čpavkové vývojce se na papíru nakreslily čáry 60, 80 a 100% a
články se podle toho roztřídily. <br>
Z toho bohužel fotky nemám.<br>
<br>
Anděl<br>
</font>
</body>
</html>