Co se mi libi na 3D tisku - Zahradnik se bavi

Alexandra Svobodová hwnews na zirafoviny.cz
Středa Červen 25 17:37:04 CEST 2014


Hezké odpoledne, ahoj,

no kochleární implantát takto nefunguje, to by pak nebyl kochleární 
implantát ale BaHa sluchadlo ;-) A naštěstí o tom moc vyprávět nemohu.

Kochleární implantát: má dvě části, zvukový procesor a vnitřní jednotku. 
Vazba mezi nimi je indukční a cívky na sobě drží díky magnetu uprostřed 
nich. Procesor pošle data do vnitřní jednotky, kterou tím i napájí, a ta 
pak posílá elektrické impulsy přímo do blanitého hlemýždě (cochlea) kde 
proudy dráždí vláskové buňky a ty se pak chovají, jako když jim normálně 
tahá za ocásky vlastní mechanismus hlemýždě. Jsou lidé, kteří mohou s KI 
i telefonovat, ale rozhodně slyší jinak, než ostatní. Jeden člověk třeba 
říkal, že po implantaci pořád slyšel někde se sypat písek a nemohl na to 
přijít. Pak přišel na to, že to je tekoucí voda. Ten člověk totiž dříve 
normálně slyšel a o sluch přišel při nehodě. A protože si pamatoval 
zvuky, tak ho to mátlo.

Baha sluchadlo: je sluchadlo pro kostní vedení, používá se u lidí, kteří 
nemohou používat sluchadlo normální. Funguje to tak, že mikrofon sejme 
zvuk, zesilovač jej zesílí a za uchem je malý vibrátorek, který převádí 
signál ze zesilovače na vibrace lebky. Zvuková vlna se pak šíří lebkou 
do hlemýždě a člověk může slyšet, ačkoli opět trochu jinak, než ostatní. 
Hlavním důvodem je omezená maximální frekvence, kterou je schopný 
vibrátor vybudit a pak také přenést přes lebku. Připojení vibrátoru na 
lebku je několik variant, počínaje přitisknutím pomocí listového péra a 
konče trnem implantovaným do sklaní kosti (to je ta za uchem, je to 
nejtvrdší kost na lebce), na který se sluchadlo připojí.

Co se týče kostního vedení, má se to tak, že do Cortiho orgánů se zvuk 
dostává jednak přes střední ucho, ony známé kostičky, a také jako 
vibrace lebkou. Proto třeba nelze vyzkoušet naprostou hluchotu, protože 
zvuky silnější než asi 60 dB se přenášejí právě i kostním vedením a pak 
je člověk vnímá. Krásný pokus je ten, když si člověk dobře zacpe uši a 
pak třeba jde, ale ono stačí i jen dýchat. Rázem je slyšet spousta a 
spousta záhadných a neznámých zvuků, které vydává při pohybu kostra, 
srdce a zbytek těla. Normálně jsou maskovaném okolním zvukem a tím, že 
je na ně člověk zvyklý a tak je nevnímá. Pokud se ovšem okolní zvuky 
zatlumí, tak automatika zvýší citlivost Cortiho orgánů a tím pádem tyto 
zvuky vystoupí a člověk je začne vnímat. Ze začátku je to i dost 
strašidelné :-)

No a nakonec ten vlastní hlas. Slyšíme se jinak proto, že zvuk vytvořený 
vlastními silami slyšíme jednak klasicky přes uši vzdušným vedením a pak 
i přes lebku (hlasivky jsou spojené s tělem, rezonanční dutiny v lebce 
jsou přímo její součástí...). A vtip je v tom, že mezi těmito zvuky je 
určitý, byť nepatrný, fázový rozdíl způsobený rozdílnou rychlostí šíření 
zvuku v lebce a ve vzduchu. A také tím, že vzdušné vedení je o něco 
delší než to kostní. Takže když pak člověk slyší jen to, co nahraje 
magnetofon, neslyší tam tu druhou složku, kostní, proto se nemůže poznat 
a často se mu ten hlas vůbec nelíbí, bere jej jako cizí. Já třeba svůj 
hlas nemohu vystát, ale řadě lidí se líbí :-)

Omlouvám se, ale nějak jsem se rozepsala.

Saša Svobodová


Dne 25.6.2014 13:11, Petr Zahradnik napsal(a):

>
> Jo, jo, přesně tak. Mimochodem, ty první Google Glass taky nějak
> přenášely zvuk přes lebeční kost nebo tak něco. A pak to snad změnili.
> Na tomhle principu fungují také kochleární implantáty, to by Saša
> mohla vyprávět.
>


Další informace o konferenci Hw-list