Elektromobily

[Ales Prochaska]

Tady bych si dovolil lehce nesouhlasit. Nehlede na to, ze kdyby mi
bylo zabraneno pracovat alespon 10 hodin denne (o vikendech jen 6) tak
bych se asi ohlodal nudou, tak mam pocit, ze za tu praci dostavam
umerne vysledky. Jeste pamatuju doby kdy rodice jen touzili po
vlastnim aute, ted mam dve a nikomu to neprijde divne (a prolevam je
benzinem a naftou, coz driv taky nebylo tolik potreba). Clovek mival
jeden kabat a dvoje boty, ted uz vetsina lidi ani z hlavy nerekne
kolik jich vlastne ma. Deti mivaly jeste pred par desitkami let par
hracek, ted az na pripady mimoradne psychicky odolnych rodicu jich
maji zaplavu (a to nepocitam kolik hracek mam ja sam :-)). A neco
podobneho by se dalo najit v kazde oblasti. Samozrejme, ze pocitove to
tak nevychazi, z 1001. hracky nemam uz takovou radost jako z te 1. :-)

Ales Prochaska

> Ono je to ještě o něco složitější. Po tomhle jsem docela dlouho a
> usilovně pátral, říkajíce si, jak je možné, že při takovém nárůstu
> produktivity musíme pracovat skoro stejně (dnes 30-50 % tehdejšího
> času, ale při mnohasetprocentní produktivitě)?

> Jednak si toho tedy kupujeme více, než naši dědové, ale i kdybychom
> chtěli stejnou životní úroveň jako tehdy, neklesne potřebná práce ve
> stejném poměru, jako vzrostla produktivita.

> No a podstata problému je následující: Jak společnost obsahuje
> stále rozsáhlejší funkční celky (velké firmy s obrovskými počty
> zaměstnanců po celém světě, velké státní správy), roste režije.
> Interně (na milion zaměstnanců nestačí 1 externí účetní a 1 šéf,
> jako při 10) a externě (na distribuci superproduktivně vyrobeného
> zboží z 1 továrny do celého světa je několikaúrovňová síť s počtem
> lidí větším, než ve výrobním závodu). Dokud kapitalismus fungoval,
> byly tyhle věci držené na uzdě. Dnes je tu mnoho státních regulací,
> které v konečném důsledku především brání samovolné očistě.

> Když dnes manažer velké a.s. zjistí, že mají mj i 10 baráků, kde je
> po 1000 zaměstnanců v každém, kteří neprodukují žádnou hodnotu
> (tohle podle Parkinsona může vzniknout už při 100+ lidí), tak bude
> raději dělat, jako že o ničem neví, protože propustit 10 tisíc lidí
> je politicko-korektně nepřijatelné.

> No a nebo když dojde na lámání chleba a je jasné, že v Evropě by
> stačila čtvrtina současného počtu automobilek, tak se politici
> zhrozí a udělají šrotovné, nebo jinou podobnou kravinu, aby mohly
> všechny alespoň do konce volebního období fungovat, jako by bylo vše v pořádku.

> Nebo se třeba zjistí, že v nějaké malé zemičce, která má vstoupit
> do EU, umí vyrobit levný a kvalitní cukr a zvládnou ho tolik, že by
> část francouzských zemědělců musela začít dělat něco jiného... K
> tomu je hrozně hezká poznámka v českém překladu knížky Globalizace
> od Johana Norberga: "Platíme si vyšší daně, abychom mohli mít dražší cukr".

> Obecně se dá také říct, že kdykoli se někde u něčeho jako důležitý
> přínos uvádí vytvoření pracovních míst (typické třeba u různých
> ekodecentralizačních nesmyslů), znamená to popření podstaty
> technického pokroku a samozřejmým výsledkem bude zdražení, tedy že
> budeme pracovat na živení těchto neužitečných podniků.

> No a pak jsou tu makroekonomické nástroje: Když politik zjistí, že
> HDP není takové, jak by podle něj mělo být, nechá snížit úrokové
> sazby centrální banky a provede další podporu investic. Jenomže díky
> výšepopsaným regulacím se do ničeho rozumného moc investovat nedá.
> Výsledkem jsou půjčky na spotřební zboží, které se ovšem za nějakou
> dobu musí splatit a protože to bylo spotřební, žádný skutečný nárůst
> životní úrovně se nekoná. A nebo se přeci jen investuje. Do výroby
> to skoro nejde - s tím je moc razítek, složité předpisy a kdyby se
> nakonec podařilo vyrobit něco světoborného, přijde antimonopolní
> úřad, řka, že to takhle nejde... Takže se investuje zas jen do
> režije. Postaví se další obchodní dům, ve kterém prodávají totéž co
> za rohem, nebo se založí další reklamka. Další možností jsou
> hypotéky - to je kapitola sama pro sebe, velmi dlouhá, ... ale už
> budu muset jít spát. Obecný závěr je, že čím levnější úroky z
> hypoték, tím dražší jsou stavební práce. No a když se to hodně
> přežene, Clintonovsky "Hypotéku musí dostat i nezaměstnaný
> afroameričan", je z toho za 10 let hypotéční krize.

> No a pak je tu ještě další režije, zvaná stát...

> PH
> _______________________________________________
> HW-list mailing list  -  sponsored by www.HW.cz
> Hw-list na list.hw.cz
> http://list.hw.cz/mailman/listinfo/hw-list