Re: Elektromobily

[Pavel Hudeček]

> Od: Milan B. <milan na bastl.sk>
> Tak toto iste tvrdili nasi dedovia, ze naco im je auto/traktor, ked kon 
> sa nazere a napije hocikde a s autom aby clovek porad zhanal petrolej a 
> kovaca, aby mu to opravil. Proste taketo nazory su brzdou pokroku. Hlada 
> sa preco nieco nejde, miesto toho, aby sa hladal sposob ako to 
> realizovat. Ano, pri elektromobiloch asi nebude mozne tankovat tak ako 
> teraz. Chce to zmenit sposob myslenia a vytvorit infrastrukturu tak, aby 
> sa auta dobijali  hocikde a hocikedy. Pridem do roboty - 8 hodin 
> nabijam. Idem do kina - dve hodiny nabijam. Idem do obchodu - hodinu 
> nabijam. Pridem z roboty, 12 hodin nabijam. A ak budem mat baterky s 
> dojazdom 600km, tak si vystacim na 99.9999999% jazdenia a nemam nikdy 
> problem.

Ano, to je přesně ono.

> > Nevim kdo, ale nejaky velky blbec vymyslel, ze musime cestovat. Jeste muj deda
> do prace dosel pesky, k snidani mel mleko od kravy, ktera se pasla nekde na
> kopci v sousedstvi a na hrusky chodil na kopec za barakem.
> > My dnes do prace dojizdime autem , k snidani mame v lepsim pripade mleko ,
> tedy spise bilou vodu od kravy nekde z pobalti, hrusky, pokud je v gramu nekde
> nahodou maji pochazi z ciny, atd.
> > Tohle vsechno nikterak neprispiva k vyssi kvalite zivota, mozna spise naopak,
> ale hlavne  je to mozne jen protoze palime energii, ktera se hromadila miliony
> let.
> >
> Ano, je to tak. A kto za to moze? Ked vsetci skacu tak ako reklama 
> piska, inac to byt nemoze.

Ono je to ještě o něco složitější. Po tomhle jsem docela dlouho a usilovně pátral, říkajíce si, jak je možné, že při takovém nárůstu produktivity musíme pracovat skoro stejně (dnes 30-50 % tehdejšího času, ale při mnohasetprocentní produktivitě)?

Jednak si toho tedy kupujeme více, než naši dědové, ale i kdybychom chtěli stejnou životní úroveň jako tehdy, neklesne potřebná práce ve stejném poměru, jako vzrostla produktivita.

No a podstata problému je následující: Jak společnost obsahuje stále rozsáhlejší funkční celky (velké firmy s obrovskými počty zaměstnanců po celém světě, velké státní správy), roste režije. Interně (na milion zaměstnanců nestačí 1 externí účetní a 1 šéf, jako při 10) a externě (na distribuci superproduktivně vyrobeného zboží z 1 továrny do celého světa je několikaúrovňová síť s počtem lidí větším, než ve výrobním závodu). Dokud kapitalismus fungoval, byly tyhle věci držené na uzdě. Dnes je tu mnoho státních regulací, které v konečném důsledku především brání samovolné očistě.

Když dnes manažer velké a.s. zjistí, že mají mj i 10 baráků, kde je po 1000 zaměstnanců v každém, kteří neprodukují žádnou hodnotu (tohle podle Parkinsona může vzniknout už při 100+ lidí), tak bude raději dělat, jako že o ničem neví, protože propustit 10 tisíc lidí je politicko-korektně nepřijatelné.

No a nebo když dojde na lámání chleba a je jasné, že v Evropě by stačila čtvrtina současného počtu automobilek, tak se politici zhrozí a udělají šrotovné, nebo jinou podobnou kravinu, aby mohly všechny alespoň do konce volebního období fungovat, jako by bylo vše v pořádku.

Nebo se třeba zjistí, že v nějaké malé zemičce, která má vstoupit do EU, umí vyrobit levný a kvalitní cukr a zvládnou ho tolik, že by část francouzských zemědělců musela začít dělat něco jiného... K tomu je hrozně hezká poznámka v českém překladu knížky Globalizace od Johana Norberga: "Platíme si vyšší daně, abychom mohli mít dražší cukr".

Obecně se dá také říct, že kdykoli se někde u něčeho jako důležitý přínos uvádí vytvoření pracovních míst (typické třeba u různých ekodecentralizačních nesmyslů), znamená to popření podstaty technického pokroku a samozřejmým výsledkem bude zdražení, tedy že budeme pracovat na živení těchto neužitečných podniků.

No a pak jsou tu makroekonomické nástroje: Když politik zjistí, že HDP není takové, jak by podle něj mělo být, nechá snížit úrokové sazby centrální banky a provede další podporu investic. Jenomže díky výšepopsaným regulacím se do ničeho rozumného moc investovat nedá. Výsledkem jsou půjčky na spotřební zboží, které se ovšem za nějakou dobu musí splatit a protože to bylo spotřební, žádný skutečný nárůst životní úrovně se nekoná. A nebo se přeci jen investuje. Do výroby to skoro nejde - s tím je moc razítek, složité předpisy a kdyby se nakonec podařilo vyrobit něco světoborného, přijde antimonopolní úřad, řka, že to takhle nejde... Takže se investuje zas jen do režije. Postaví se další obchodní dům, ve kterém prodávají totéž co za rohem, nebo se založí další reklamka. Další možností jsou hypotéky - to je kapitola sama pro sebe, velmi dlouhá, ... ale už budu muset jít spát. Obecný závěr je, že čím levnější úroky z hypoték, tím dražší jsou stavební práce. No a když se to hodně přežene, Clintonovsky "Hypotéku musí dostat i nezaměstnaný afroameričan", je z toho za 10 let hypotéční krize.

No a pak je tu ještě další režije, zvaná stát...

PH